Útlak afghánských žen pokračuje před očima celého světa. Taliban na začátku tohoto měsíce zavedl nová přísná omezení: ženy si nejen musí zahalovat obličej, ale nyní mají zakázáno zvyšovat hlas, zpívat nebo číst nahlas na veřejnosti. Západní země – v čele s USA a EU – nové zákony odsoudily, ale zároveň se zdají být smířeny s režimem Talibanu, který v regionu nabízí určitou stabilitu.
Neviditelný a nyní mlčící. Tři roky po návratu Tálibánu k moci se afghánské ženy stále potýkají s tím, že se jejich několik zbývajících práv zmenšuje.
Tálibánské ministerstvo vyhlásilo 21. srpna nový soubor zákonů, které podle něj „velmi pomohou při prosazování ctností a prevenci neřestí“. Cílem zákonů je kontrolovat všechny aspekty společenského a soukromého života Afghánců, zejména afghánských žen.
Mezi pravidla obsažená ve 114stránkovém textu zveřejněném ministerstvem patří požadavek, aby si ženy zcela zahalovaly tělo a obličej, pokud opouštějí dům, a také zákaz, aby se ženy projevovaly na veřejnosti.
Nové zákony „útočí na jejich samotnou existenci“, uvedla pro FRANCE 24 Chekeba Hachemi, předsedkyně organizace Free Afghanistan.
„Už nemáme právo slyšet zvuk ženského hlasu ani vidět byť jen záblesk ženského těla. Je to, jako bychom jim říkali: „Chceme vás pomalu zabít“.“
„Jediné právo, které máme, je dýchat...“ Hamida Amanová, zakladatelka pařížské televize Begum TV, zaměřené na vzdělávání afghánských žen a dívek, řekla pro France Culture.
OSN, Evropská unie, lidskoprávní skupiny a afghánské organizace vyjádřily hluboké znepokojení nad novým souborem zákonů, který obsahuje některá ustanovení, jež neformálně platí již od srpna 2021, kdy se Tálibán znovu chopil moci.
„Po desetiletích války a uprostřed strašlivé humanitární krize si afghánský lid zaslouží něco mnohem lepšího, než aby mu bylo vyhrožováno nebo byl uvězněn, pokud se náhodou opozdí na modlitbu, podívá se na příslušníka opačného pohlaví, který není členem rodiny, nebo vlastní fotografii milované osoby,“ uvedla Roza Otunbajevová, vedoucí asistenční mise OSN v Afghánistánu, v prohlášení z 25. srpna, v němž uvedla, že zákony evokují ‚znepokojivou vizi budoucnosti Afghánistánu‘.
Nevládní organizace Human Rights Watch (HRW) odsoudila „nový útok na práva žen a dívek“. EU uvedla, že je „znepokojena“ dekretem, který je „novou ranou“ pro práva žen a dívek v Afghánistánu.
EU rovněž uvedla, že nové zákony vytvářejí „další překážku normalizace vztahů“ s Afghánistánem, a naznačila, že evropského uznání režimu Talibanu lze dosáhnout pouze tehdy, pokud bude Kábul „plně respektovat své mezinárodní závazky a závazky vůči afghánskému lidu“.
Tálibán na oplátku odsoudil „aroganci“ Západu, který odsuzuje omezení pro ženy, jež představitelé OSN včetně generálního tajemníka Antonia Guterrese označili za „genderový apartheid“.
Ve stejný den, kdy ministerstvo Talibanu zveřejnilo nové zákony, zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Afghánistánu Richard Bennett ve svém prohlášení uvedl, že mu režim zakázal vstup do země.
„V prvním roce po změně režimu v Afghánistánu nebyla situace tak špatná, jak se lidé mohli obávat,“ řekla Mélissa Cornetová, odbornice na genderové otázky v Afghánistánu, a poukázala na to, že novináři stále pracují a ženy stále navštěvují univerzity.
„Tálibán skutečně chtěl, aby ho mezinárodní společenství uznalo. Učinili spoustu ujištění a existovala skutečná naděje, že se změnili,“ řekla Cornetová, která žila v Kábulu a zároveň od roku 2018 dohlížela na výzkum role žen v afghánské společnosti pro místní a mezinárodní organizace.
Tento optimismus však neměl dlouhého trvání. „Jakmile si Tálibán uvědomil, že nebude formálně uznán tím, že znovu získá křeslo v OSN a zmrazená aktiva centrální banky, došlo k obratu,“ vysvětlil Cornet. „Řekli si: ‚Když budeme hrát tuto hru a nic za to nedostaneme, budeme si doma dělat, co chceme‚.“
Taliban se poprvé dostal k moci v Afghánistánu v roce 1996 a byl svržen v roce 2001 zásahem NATO po útocích z 11. září. Ale navzdory dvaceti letům války a okupace vojsky NATO pod vedením USA Taliban pomalu znovu získal kontrolu nad celou zemí a převálcoval Spojené státy, přestože ty měly vojenskou převahu.
„V 90. letech jsme byli u moci, přišly Spojené státy, ale nakonec jsme je porazili, takže teď vy, západní státy, nemáte právo přijít a poučovat nás a říkat nám, co máme dělat,“ řekl Cornet.
Je ironií, že od doby, kdy se mezinárodní společenství zaměřilo na práva žen, je pro Taliban nyní velmi obtížné v této otázce přistoupit na kompromis, dodala. „Kdyby někdy oznámili, že se znovu otevírají školy [pro ženy], tálibánští ultrakonzervativci by to považovali za určitý druh porážky, ústupek internacionále.“
Od jednoho zákona k druhému jsou lidská práva v Afghánistánu – a zejména práva žen – narušována, aniž by mezinárodní společenství mohlo zasáhnout.
„Už tři roky sledujeme, jak se postavení žen zhoršuje, a dospěli jsme do fáze, kdy je nepřijatelné, že svět nereaguje,“ řekla Chela Nooriová z organizace Afghánské ženy Francie.
Bez hnutí odporu v Afghánistánu se situace nemůže změnit, řekl Cornet. „Po všech těch desetiletích války si nikdo nepřeje další konflikt, další válku nebo invazi.“
A režim Tálibánu ze situace těží, řekl Cornet a poukázal na skutečnost, že v zemi je poprvé po 20 letech mír, produkce máku klesla o 95 procent (téměř veškerý heroin spotřebovaný v Evropě pochází z Afghánistánu), v zemi nepůsobí žádné významné teroristické skupiny a hranice jsou pod kontrolou, což brání jakékoli migrační vlně do Evropy.
„Bezpečnostní otázky jsou pro západní země důležitější než práva žen v této vzdálené zemi,“ poznamenal Cornet a označil takové hodnocení za ‚cynické‘.
Heather Barrová, zástupkyně ředitele oddělení pro práva žen v HRW, lituje, že krize v Afghánistánu byla odsunuta na druhou kolej kvůli válce na Ukrajině. „Nedostatek účinné mezinárodní reakce vyvolává dojem, že práva žen nejsou pro světové vůdce skutečným zájmem,“ řekla v únoru.
„O afghánské ženy a lidská práva se v této zemi nikdo nestará,“ řekla Amanová v rozhovoru pro France Culture a připomněla podmínky, za kterých se koncem června v katarském hlavním městě konala konference Doha III, třetí zasedání OSN o Afghánistánu.
Tálibán, který se předchozích dvou konferencí nezúčastnil, podmínil svou účast na třetí konferenci vyloučením organizací občanské společnosti a zejména žen z jednání.
OSN během jednání znovu vyzvala k „zapojení žen“ do veřejného života, což Tálibánu nezabránilo v dalším přitvrzování jeho politiky vůči ženám.
„OSN pracuje v Afghánistánu, a proto musí spolupracovat s Talibanem,“ řekla. „Pokud zaujme velmi tvrdý postoj k právům žen, bude ze země vyhoštěna a nikdo nebude moci s režimem mluvit a Afgháncům pomáhat.“
Afghánistán zůstává jednou z nejchudších zemí světa. Podle nejnovější zprávy Světové banky chudoba postihuje polovinu obyvatelstva a přetrvává zde vysoká nezaměstnanost a podzaměstnanost.
Rozvojový program OSN ve své zprávě z dubna 2023 uvedl, že více než 90 % obyvatelstva není schopno uspokojit své základní potravinové potřeby.
Mezinárodní krizová skupina, nevládní organizace zaměřená na monitorování a prevenci smrtelných konfliktů, ve své lednové zprávě vysvětlila, jak se sousedé Afghánistánu snaží obnovit vztahy s Kábulem v oblastech, jako je bezpečnost a obchod.
Regionální země „jsou přesvědčeny, že nejlepší způsob, jak zajistit zájmy svých zemí a dlouhodobě zmírnit chování Talibanu, je trpělivé jednání s Kábulem, nikoli ostrakizace“, uvádí se ve zprávě.
„Pokud s nimi nebudete mluvit, nemůžete je ovlivnit,“ řekl Cornet jednoduše. „Tálibán se nemůže starat o to, aby na něj mezinárodní společenství uvalilo sankce. Skutečnost, že nemohou cestovat nebo že nemohou používat své bankovní účty, jim nevadí.“
Afghánské ženy zase dělají, co mohou, aby se zviditelnily a upozornily na svou těžkou situaci. Poté, co je zákony vyzvaly, aby si zakryly tváře a ztišily hlas, se několik žen natočilo, jak zpívají, a protestují na internetu pod hashtagem #LetUsExist.
„Bojíte se tohoto hlasu a tento hlas bude každým dnem silnější,“ napsala Taiba Sulajmáníová, mladá Afghánka, na X ve vzkazu, který doprovázel video skupiny aktivistek zpívajících ve sboru.
Na dalším videu mladá žena zpívá, zatímco si před zrcadlem upravuje závoj. „Hlas ženy je její identita,“ říká. „Není to něco, co by se mělo skrývat.“
