Technologické společnosti jako Google, Meta (Facebook), Amazon či TikTok generují obrovské příjmy z online reklamy. Tyto platformy umožňují firmám oslovit miliony uživatelů po celém světě, avšak samotné zdanění těchto příjmů probíhá často v jurisdikcích s nízkou korporátní daní, jako je Irsko nebo Lucembursko. Tento daňový model způsobuje, že země, kde se reklama zobrazuje a kde technologické firmy reálně generují své příjmy, z tohoto podnikání neprofitují. Je proto nezbytné změnit daňové mechanismy tak, aby technologičtí giganti platili daně tam, kde jejich služby skutečně generují hodnotu.
Problém současného daňového systému
Většina technologických firem využívá model optimalizace daní, kdy zisky vykazují v zemích s nízkou daňovou sazbou. To jim umožňuje snižovat daňovou zátěž na úkor zemí, kde se jejich služby skutečně využívají. Například Meta Platforms Ireland Ltd generuje většinu svých evropských příjmů, ale platí efektivní daňovou sazbu jen kolem 15 %, zatímco jednotlivé státy, kde se reklama objevuje, z těchto transakcí téměř nic nezískají.
Možné způsoby zdanění
Existuje několik cest, jak spravedlivěji rozdělit daňovou povinnost technologických firem:
- Digitální daň – Některé státy, jako Francie a Itálie, již zavedly digitální daň na tržby z reklamy, obvykle ve výši 3–5 %. Tato daň by mohla být aplikována na jakékoli příjmy z reklamy zobrazované uživatelům v dané zemi.
- Srážková daň na platby za reklamu do zahraničí – Firmy inzerující na zahraničních platformách by při platbě za reklamu musely automaticky odvádět určité procento státu (například 10 %), podobně jako to funguje v Indii.
- Nové mezinárodní dohody (OECD) – Globální iniciativa OECD usiluje o minimální korporátní daň 15 % a redistribuci části zisků podle toho, kde se příjmy skutečně generují.
- Povinnost lokální pobočky – Státy by mohly vyžadovat, aby technologické firmy měly v zemi daňově registrovanou pobočku, kde by odváděly daň z lokálně vygenerovaných příjmů.
Použitelnost indického modelu v Evropě
Indie již v roce 2016 zavedla srážkovou daň na digitální reklamu, tzv. „Equalisation Levy“. Tento model stanovuje, že každá indická firma, která nakupuje online reklamu od zahraničního poskytovatele, musí při platbě srazit určitou částku (v Indii 6 %) a odvést ji přímo státu. Tento systém efektivně zamezuje daňovým únikům, protože stát získává daňový příjem ihned při transakci.
Tento přístup by byl dobře aplikovatelný i v Evropě, kde by jednotlivé státy mohly zavést obdobnou srážkovou daň ve výši například 5–10 %. To by znamenalo, že pokud si česká firma objedná reklamu od Googlu, automaticky by musela odvést daň českému státu ještě před odesláním platby Googlu. Výhodou je rychlá a efektivní realizace tohoto opatření, aniž by se muselo čekat na globální daňové reformy OECD. Nevýhodou by mohla být možná reakce technologických gigantů, kteří by daň mohli přenést na inzerenty zdražením reklamních služeb.
Výhody férového zdanění
- Vyšší příjmy pro státy – Zdanění příjmů z reklamy v místě spotřeby by mohlo přinést miliardy do veřejných rozpočtů.
- Rovné podmínky pro podnikání – Lokální firmy platí plné daně, zatímco technologické giganty mají výhody z daňové optimalizace. Férové zdanění by vyrovnalo podmínky.
- Transparentnost a spravedlnost – Uživatelé a firmy by měli jistotu, že technologické firmy přispívají ekonomice tam, kde působí.
Závěr
Zdanění technologických gigantů je klíčovou otázkou pro férovost a udržitelnost moderních ekonomik. Nejrychlejší cestou by bylo zavedení srážkové daně na reklamu podobně jako v Indii, zatímco dlouhodobě je nutné pracovat na mezinárodní dohodě. Každá země by měla usilovat o to, aby si nenechala uniknout daňové příjmy, které technologické firmy generují právě díky jejím občanům a podnikům.
