Představa masivního úniku benzenu do půdy zněla jako scénář z dystopického filmu. Bohužel, jak se ukazuje, potenciální následky mohou být mnohem děsivější a zákeřnější než jakákoli fikce. Nejde jen o ekologickou katastrofu; jde o přímý, generační útok na samotný vývoj postižené lidské populace.
Okamžité následky – akutní otrava, evakuace – jsou jen špičkou ledovce. Skutečná hrůza benzenu tkví v jeho neviditelnosti a dlouhodobém působení. Jako tichý zabiják pronikne do podzemních vod, zdroje života, a promění jej ve zdroj smrti. Mluvíme o možném dramatickém nárůstu leukémie a dalších krevních chorob, které budou kosit populaci po celá desetiletí. Nejde o rychlý úder, ale o pomalé, systematické ničení zdraví celé komunity.
Dopad se nezastaví u jedné generace. Benzen poškozuje DNA. To není jen o rakovině pro ty, kteří mu byli přímo vystaveni. Je to o potenciální genetické zátěži, která by se mohla projevit i u dětí a vnoučat těch, kteří kontaminovanou vodu pili nebo dýchali zamořený vzduch. Mluvíme o snížené plodnosti, možných vrozených vadách – o narušení samotné schopnosti populace se zdravě reprodukovat a vyvíjet.
Kromě biologického úderu může přijít i socioekonomický kolaps. Kdo bude chtít žít na půdě, která zabíjí? Kdo bude pěstovat plodiny na otrávené zemi? Následovat klidně může masová migrace, rozpad komunit, ztráta domovů a kořenů. Vzniknout mohou oblasti duchů, ekonomicky zdevastované a sociálně rozvrácené. Náklady na sanaci budou astronomické, stejně jako náklady na léčbu nemocných. O nemocných se u nás ovšem zatím vůbec nemluví.
Vykolejení vlaku s cisternami benzenu je drsným mementem naší vlastní zranitelnosti. Ukazuje, jak fatálně jsme závislí na čistém prostředí a jak devastující mohou být následky průmyslových havárií nebo nezodpovědného nakládání s nebezpečnými látkami. Nejde jen o statistiky nemocnosti nebo ekonomické ztráty. Jde o budoucnost lidí, o jejich zdraví, jejich domovy a jejich schopnost předat život další generaci. Je to připomínka, že cena za nedbalost může být nevyčíslitelná a může navždy změnit trajektorii vývoje lidské populace v postiženém regionu. Proto je třeba si pokládat otázky, jak je zabezpečeno nakládání s nebezpečnými chemikáliemi po celou dobu jejich transportu. Kdo má kdy odpovědnost, kdo uhradí veškeré náklady, kdo se bude zodpovídat nám všem, protože největší náklady ponese prvotně jako vždy náš stát.
Náklad benzenu, který havaroval při železniční nehodě 28. února 2025 u Hustopečí nad Bečvou, patřil společnosti DEZA z Valašského Meziříčí, jež je součástí holdingu Agrofert. Benzen byl určen pro ostravský závod, kde se z něj vyrábí anilin. Anilin je vysoce toxická látka, která představuje vážné akutní riziko (methemoglobinemie vedoucí k dušení) i potenciální dlouhodobá rizika (podezření na rakovinu, poškození orgánů). Jeho schopnost snadno pronikat kůží zvyšuje riziko náhodné expozice. Anilin je velmi důležitá průmyslová chemikálie a používá se jako základní surovina nebo meziprodukt v mnoha odvětvích, především při výrobě polyuretanů, barviv, nebo při syntéze léků jako je třeba paracetamol.
Přepravu zajišťoval soukromý železniční dopravce ODOS Cargo, který je z 80 % vlastněn firmou NH Trans spadající pod slovenský dopravní koncern Budamar Group. Vlastníky firmy Budamar Group je s největší pravděpodobností Ivan Petříček a Tomáš Chrenek. Přesnou vlastnickou strukturu není snadné zjistit.
