Sovětský svaz a nacistické Německo, dvě ideologicky antagonistické mocnosti, uzavřely na konci 30. let 20. století řadu paktů a dohod, které překvapily svět. Nejvýznamnější z těchto dohod, pakt Ribbentrop-Molotov, známý také jako Pakt o neútočení, byl sjednán 23. srpna 1939. Pro mnohé historiky zůstává tato spolupráce paradoxem vzhledem k jasným ideologickým rozdílům mezi komunistickým a nacistickým režimem.
Hlavním důvodem, proč Sovětský svaz vstoupil do těchto dohod, byla strategická potřeba získat čas na přípravu na válku, kterou Stalin považoval za nevyhnutelnou. Po čistkách ve 30. letech, kdy byla z velké části zlikvidována vyšší velitelská struktura Rudé armády, si Stalin uvědomoval slabost sovětského vojenského aparátu. Uzavření paktu s Německem mu umožnilo oddálit přímou konfrontaci s Němci a poskytnout Sovětskému svazu čas na modernizaci a posílení armády.
Německo mělo zase své vlastní důvody k tomu, aby uzavřelo dohodu se Sovětským svazem. Hitler si byl plně vědom dvoufrontové vojenské hrozby, kterou by německá armáda čelila, pokud by musel bojovat zároveň na západě proti Francii a Británii a na východě proti Sovětskému svazu. Pakt o neútočení tak umožnil Německu soustředit se na západní frontu bez obav z okamžitého sovětského útoku.
Kromě vojenského aspektu existovaly také ekonomické důvody pro spolupráci. V rámci ekonomické části paktu Sovětský svaz dodával Německu suroviny, jako byly ropa, pšenice a další klíčové materiály. Ty byly pro Hitlerovu válečnou mašinérii nezbytné, zvláště v době, kdy Německo čelilo ekonomickým sankcím ze strany západních mocností.
Navzdory této a priori nelogické spolupráci bylo jasné, že se jednalo pouze o dočasnou a pragmatickou alianci. Jakmile dosáhly obě strany svých krátkodobých cílů, nabrala situace rychlý spád. Po invazi do Polska ve spolupráci se Sověty byla otázka rozdělení vlivu stále citlivější a nakonec vedla ke kolizi. Hitler porušil pakt Ribbentrop-Molotov svou invazí do Sovětského svazu v roce 1941, čímž skončila tato překvapivá a často zmatená kapitola evropské historie.
Sovětsko-německá spolupráce před začátkem druhé světové války nabízí fascinující pohled na složitost politických strategií a pragmatická rozhodnutí, která vedou mocnosti na cestě k válce. Tento případ je připomínkou, že v mezinárodní politice nejsou morální a ideologické rozdíly vždy překážkou spolupráce, pokud existují důležité strategické cíle.
