Po našem minulém článku o paradoxní situaci kolem propojovací cesty na Klínovci se nám ozvala řada čtenářů s jedinou otázkou: Jak je možné, že se na tak zásadní věc dívají různé instituce tak diametrálně odlišně? Při bližším pohledu na argumenty, které ve sporu zaznívají, se ukazuje, že nejde jen o spor Jáchymova a firmy Lesy Jáchymov s úřady. Jde o hluboký rozkol uvnitř samotného státního aparátu. Vzniká tak chaos, ve kterém se selský rozum hledá jen velmi těžko.
Na jedné straně stojí příběh o ekologické katastrofě. Tento pohled reprezentuje především znalecký posudek Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Podle něj vznikem cesty došlo k nevratnému poškození lesa, narušení vodního režimu a ekologické stability. Hovoří o stovkách let, které bude trvat, než se příroda vzpamatuje. Je to vize téměř apokalyptická, která vykresluje stavbu jako hlubokou a nezhojitelnou jizvu v krajině. Na základě těchto predikcí pak soud prvního stupně postavil svůj odsuzující rozsudek.
Jenže existuje i druhý zcela opačný pohled, který přinesl jiný špičkový odborný orgán – Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM). Jeho znalci provedli šetření v terénu s časovým odstupem, tedy v době, kdy se případné negativní dopady již měly projevit. K čemu dospěli? Žádné masivní odumírání okolních porostů se nekoná. Stabilita lesa nebyla narušena. Vodní režim nebyl významně ovlivněn. Místo ekologické katastrofy popsali stav, který je u podobných staveb v horách běžný a se kterým si příroda postupně poradí.
Komu tedy věřit? Teoretickým predikcím a obavám, nebo reálnému pozorování v terénu o několik let později? Pro laika je téměř nemožné se v „bitvě znalců“ zorientovat. Jisté je jen to, že ani nejvyšší odborné autority v zemi nemají na věc jednotný názor.
Ještě větší zmatek nastává, když se podíváme na samotné úřady. Zatímco soud v Karlových Varech dospěl k závěru, že vznik cesty je trestným činem, Krajský úřad Karlovarského kraje – tedy nejvyšší správní orgán v regionu, který má na starosti mimo jiné i stavební řízení – dospěl po vlastním přezkumu k názoru, že stavba lesní cesty jako taková žádné povolení nevyžadovala.
Stojíme tak před neuvěřitelnou situací. Trestní soud odsoudí někoho za stavbu, o které nejvyšší příslušný správní úřad řekne, že v zásadě nepotřebovala povolení. To není jen právní spor, to je systémový chaos. Jak se v tom má vyznat běžný občan nebo podnikatel, když ani samotné orgány státu nemají jasno v tom, co je a co není v souladu se zákonem?
Případ cesty na Klínovci tak přestává být jen lokální kauzou. Stává se z něj zrcadlo, které ukazuje, jak složité a někdy i protichůdné mohou být požadavky státu. Než začneme vynášet definitivní soudy, možná bychom se měli ptát, zda systém, který produkuje takové rozpory, není sám o sobě nemocný. A zda by místo hledání viníka nebylo lepší hledat cestu, jak z této války razítek a posudků ven.
V lokalitě v posledním měsíci probíhá intenzivní těžba dřeva, během níž již bylo odvezeno přibližně 1000 metrů krychlových dřevní hmoty. Další práce jsou nyní dočasně utlumeny a těžební společnost plánuje pokračovat až po skončení letních prázdnin. Důvodem je vysoká frekvence turistů na přilehlých cestách, která představuje značné bezpečnostní riziko. Logistiku navíc výrazně komplikuje úzká a zarostlá přístupová (ne)cesta, na kterou se dva nákladní vozy nevejdou. Manipulace s vytěženým dřevem je proto komplikovaná; prázdná souprava musí často čekat na širším místě u nedalekého Trail Parku, zatímco je druhý vůz nakládán. Lesníci plánují zbývajících 1000 kubíků dřeva vytěžit v co nejkratším čase ihned na začátku září, kdy se pohyb lidí v oblasti sníží.
