Spojené arabské emiráty (SAE) mají mediální zákon, který je jedním z nejkomplexnějších na světě. Legislativa platná od prosince 2023 podřizuje veškerou mediální činnost – od televizního vysílání přes tištěné noviny až po influencery na sociálních sítích – přísnému licenčnímu řízení a obsahové kontrole. Tento model, založený na principu prevence a ochrany státních zájmů, představuje zásadní protiklad k českému pojetí, které stojí na ústavně zaručené svobodě slova a následné odpovědnosti.
Zatímco v České republice může kdokoli založit zpravodajský web nebo vydávat noviny bez předchozího souhlasu státu, v Dubaji a ostatních emirátech je taková představa nemyslitelná. Federální zákonný dekret č. 55 z roku 2023 o regulaci médií staví celý systém na hlavu: bez licence od státního orgánu nelze legálně publikovat prakticky nic.
Stát jako vrchní šéfredaktor: Všudypřítomná licence
Srdcem dubajského modelu je UAE Media Council (UMC), mediální rada, která spolu s lokálními úřady dohlíží na celý mediální trh. Zákon definuje „mediální činnost“ extrémně široce – zahrnuje produkci, přenos, distribuci a publikaci jakéhokoli čteného, zvukového, vizuálního či digitálního obsahu, který se dostává k veřejnosti.
V praxi to znamená, že licenci potřebuje:
-
Tradiční médium jako televize, rádio nebo noviny.
-
Provozovatel zpravodajského webu, online portálu nebo mobilní aplikace.
-
Jednotlivec (např. influencer), který na sociálních sítích poskytuje „zpravodajské služby nebo propagaci a reklamu“.
-
Organizátor knižního veletrhu či filmový distributor.
Získání licence je navíc podmíněno splněním přísných kritérií. Provozovatel musí mít „dobrou pověst“ a nesmí být v minulosti odsouzen za trestné činy narušující čest nebo důvěru. Stát si tak pečlivě vybírá, komu svěří právo informovat veřejnost.
Červené linie obsahu: Co se v Emirátech nesmí psát a říkat
Nejzásadnější částí zákona je článek 17, který definuje standardy pro mediální obsah. Jde o rozsáhlý seznam toho, co je zakázáno. Média musí především:
-
Respektovat náboženství: Urážka islámu, ale i dalších monoteistických náboženství, je nepřípustná.
-
Chránit stát a jeho instituce: Je vyžadován respekt k systému vlády, státním symbolům a nejvyšším zájmům státu. Jakákoli kritika, která by mohla poškodit zahraniční vztahy země, je zakázána.
-
Udržovat národní jednotu: Nesmí se publikovat nic, co by mohlo „poškodit národní jednotu a sociální soudržnost“ nebo podněcovat k násilí, nenávisti a sektářství.
-
Chránit ekonomiku a bezpečnost: Je zakázáno šířit zprávy, které by mohly poškodit národní měnu, ekonomickou situaci nebo bezpečnostní systém státu.
-
Bojovat proti dezinformacím: Zákon přísně zakazuje šíření fám, falešných zpráv a zavádějících informací.
Porušení těchto pravidel je trestáno drakonickými pokutami, které mohou dosáhnout až 1 milionu dirhamů (cca 6,3 milionu Kč), a v případě opakování se zdvojnásobují. V krajním případě hrozí odebrání licence nebo uzavření média.
Český přístup: Svoboda s následnou odpovědností
Český model stojí na zcela opačném principu, zakotveném v Listině základních práv a svobod, která zaručuje svobodu projevu a zakazuje cenzuru.
-
Licence jen pro vysílání: V ČR potřebují licenci pouze provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, a to z technického důvodu omezených kmitočtů. Tuto agendu spravuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Pro založení tištěných novin nebo zpravodajského webu stačí pouze evidenční povinnost, nikoli žádost o povolení.
-
Následná odpovědnost: Český systém nefunguje na principu prevence, ale následné odpovědnosti. Můžete publikovat téměř cokoli, ale pokud tím porušíte zákon (např. se dopustíte pomluvy, šíření nenávisti nebo porušení autorských práv), můžete být žalováni nebo trestně stíháni až po zveřejnění.
-
Hranice určují obecné zákony: Obsahové limity v ČR nedefinuje jeden mediální zákon, ale vyplývají z obecně platných předpisů, jako je občanský a trestní zákoník. Neexistuje žádný státní orgán, který by preventivně kontroloval obsah zpráv.
| Aspekt | Spojené arabské emiráty (SAE) | Česká republika |
| Základní princip | Ochrana státu, náboženství a společenské stability | Ochrana svobody projevu a práva na informace |
| Licence | Povinná pro všechny formy mediální činnosti | Povinná pouze pro rozhlasové a televizní vysílání |
| Kontrola obsahu | Preventivní – stát definuje, co se smí a nesmí publikovat | Následná – odpovědnost za porušení zákona po publikaci |
| Hlavní regulátor | UAE Media Council – komplexní dohled | RRTV – dohled primárně nad vysílateli |
| Klíčové limity | Zákaz kritiky vlády, urážky náboženství, ohrožení jednoty | Zákaz pomluvy, šíření nenávisti, popírání genocidy |
Dva odlišné světy médií
Srovnání obou přístupů odhaluje fundamentálně odlišné chápání role médií ve společnosti. Zatímco v SAE jsou média vnímána jako nástroj, který musí sloužit stabilitě a zájmům státu, v Česku (a v celém západním světě) jsou považována za hlídacího psa demokracie, jehož svoboda je klíčovou hodnotou. Mediální zákon v Emirátech tak sice přináší řád a předvídatelnost do digitálního věku, ale činí tak za cenu výrazného omezení svobody tisku a projevu.
