Českou energetiku čeká podle dostupných dat kritický zlom. Plánované uzavření velkých uhelných elektráren Chvaletice a Počerady, spolu s teplárnou Kladno, ke kterému by mohlo dojít již na začátku roku 2027, výrazně oslabí schopnost země pokrýt vlastní spotřebu elektřiny. Vyplývá to z detailní analýzy Petra Duška zveřejněné na platformě Médium.cz, která vychází z dat provozovatele přenosové soustavy ČEPS a mezinárodní organizace ENTSO-E.
Masivní úbytek zdrojů
Konec uhlí v České republice není novým fenoménem, ale dlouhodobým trendem, který započal již v 90. letech. Jen v posledních pěti letech však zmizelo z energetické mapy 1 740 MW výkonu (např. Dětmarovice, Prunéřov, Mělník). Po započtení spuštění nového bloku v Ledvicích je celková bilance posledního období minus 2 725 MW, což odpovídá výkonu celé jaderné elektrárny Temelín a poloviny Dukovan.
Zásadní problém však představuje blížící se odstávka elektráren skupiny Sev.en. Podle Hodnocení zdrojové přiměřenosti (MAF CZ 2023) disponovala ČR ještě nedávno výkonem v parních zdrojích přes 8 500 MW. Pokud se naplní scénář odstavení Chvaletic, Počerad a Kladna, klesne tato kapacita v roce 2027 na pouhých 5 684 MW.
V zimě hrozí deficit přes 1000 MW
Analýza upozorňuje, že zatímco v létě nebo při příznivém počasí pro obnovitelné zdroje (OZE) není úbytek uhlí cítit, kritická situace nastává v zimě. V obdobích, kdy nesvítí slunce, nefouká vítr a panují mrazy (tzv. Dunkelflaute), je soustava závislá na řiditelných zdrojích.
Modelová situace pro rok 2027 ukazuje varovná čísla:
-
Teoretický výkon: Po odečtení končících zdrojů zůstane v parních elektrárnách 5 684 MW.
-
Reálná dostupnost: Po započtení běžných technických odstávek, poruch a nutné rezervy pro regulaci sítě (služby výkonové rovnováhy) se dostupné kapacity drasticky snižují.
-
Výsledek: V reálném zimním scénáři by české soustavě mohlo chybět přibližně 1 100 MW výkonu. V extrémním případě, například při souběhu se suchem a větším množstvím odstávek, by deficit mohl dosáhnout až 1 580 MW.
Konec soběstačnosti a ekonomická past
Text poukazuje na sedm klíčových bodů, které definují blízkou budoucnost české energetiky:
-
Ekonomický tlak: Uhelné elektrárny končí nikoliv jen z politických důvodů, ale kvůli ekonomice provozu zatížené vysokými cenami emisních povolenek.
-
Absence náhrady: Zatímco teplárenství přechází na plyn či biomasu, výstavba velkých paroplynových elektráren pro výrobu elektřiny vázne, protože se investorům ekonomicky nevyplácí.
-
Dovozní závislost: Nejpozději v roce 2027 se Česko stane čistým dovozcem elektřiny.
-
Riziko v zahraničí: Spoléhat na dovoz je riskantní, protože podobný úbytek zdrojů řeší i sousední státy. Místo abychom byli součástí řešení, stáváme se součástí celoevropského problému.
-
Rostoucí spotřeba: Dekarbonizace je spojena s elektrifikací průmyslu a dopravy, což povede k růstu celkového zatížení sítě.
Závěr analýzy vyzývá k racionální diskuzi oproštěné od ideologie. Česko směřuje do stavu, kdy bude muset zřejmě dotovat zdroje, aby vyráběly (v případě plynu), nebo aby zůstaly v záloze (v případě uhlí), aby byla zachována bezpečnost dodávek a stabilita sítě.
