Rozhovor s europoslancem Luďkem Niedermayerem pro Epoch Times Slovensko otevírá zásadní otázku, která by měla rezonovat nejen v Bruselu, ale především v Praze a Bratislavě: Jsme připraveni na Evropu 2.0, nebo se budeme dál držet starých jistot?
Niedermayer v rozhovoru správně identifikuje blížící se střet o podobu víceletého finančního rámce EU (2028–2034) jako zlomový bod. Jeho varování, že „modernizace znamená menší jistoty pro tradiční příjemce“, je jasným vzkazem pro země střední Evropy. Doba, kdy jsme mohli pohodlně čerpat dotace na cokoli od rozhleden po cyklostezky, zřejmě končí. Evropa se musí rozhodnout mezi setrvačností (tradiční koheze a zemědělství) a přežitím v globální soutěži (technologie, obrana, AI).
Zajímavý je Niedermayerův postřeh o využití fondů v Česku a na Slovensku. Zatímco Polsko dokázalo evropské peníze přetavit v masivní infrastrukturní skok, my jsme podle něj sice zlepšili „kvalitu života“ (opravená náměstí, lepší služby), ale nepromítli jsme to dostatečně do konkurenceschopnosti. To je bolestivá, ale přesná diagnóza. Máme hezčí obce, ale nemáme ekonomiku, která by nás táhla v éře umělé inteligence.
Obrana jako společný úkol
Velmi střízlivě zní i jeho pohled na společné financování. Místo utopických vizí o evropských daních navrhuje pragmatický přístup: společně financujme to, co dává smysl dělat ve velkém – tedy obranu. V kontextu ruské agrese a geopolitických hrozeb je to logický krok. Pokud Evropa nedokáže sjednotit své obranné úsilí, bude utrácet víc peněz za méně bezpečí.
Niedermayerovo varování před „odklonem od evropských hodnot“ jakožto cíleným politickým projektem je mementem pro současnou politickou scénu. Zní to vznešeně, ale důsledky mohou být fatální. Pokud se střední Evropa mentálně odpojí od západního jádra, může se stát, že až se bude v příštím rozpočtu „lámat chleba“ a rozdělovat peníze na moderní technologie, zůstaneme stát opodál.
Luděk Niedermayer v rozhovoru nenabízí jednoduchá řešení, ale spíše „úkoly“. Pro Česko a Slovensko z toho plyne jediné: Přestat brát EU jen jako bankomat a začít se chovat jako akcionář, který má zájem na tom, aby firma prosperovala. Pokud to neuděláme, může se stát, že v roce 2030 budeme mít krásně opravené chodníky, po kterých ale nebudou chodit lidé s prací v technologicky vyspělých oborech, protože ty se přesunou jinam.
