Praha – Pro statisíce lidí domov, pro architekty symbol megalomanie a pro zbytek národa synonymum pro „králíkárnu“. Jižní Město, rozlehlá panelová aglomerace na jihovýchodním okraji Prahy, je fenoménem, který dodnes vyvolává silné emoce. Jeho příběh, který se začal psát na přelomu 60. a 70. let minulého století, je fascinující kronikou komunistického plánování, stavebního shonu a každodenního života v betonovém moři. Vzniklo jako odpověď na zoufalou bytovou krizi, ale zároveň se stalo monumentem doby, která upřednostnila kvantitu před kvalitou.
Praha se dusí: Důvod vzniku
Na konci 60. let se Praha potýkala s obrovským nedostatkem bytů. Stará zástavba chátrala a příliv nových obyvatel do hlavního města, lákaných pracovními příležitostmi, vytvářel neudržitelný tlak. Komunistický režim, který sliboval blahobyt pro všechny, musel jednat. Řešením měla být masivní, průmyslově organizovaná výstavba na „zelené louce“ – vznik nových, soběstačných satelitních měst na okraji metropole.
Nejambicióznějším z těchto projektů se stalo právě Jižní Město. Mělo vyrůst na polích a loukách mezi Chodovem, Hájemi a Opatovem a poskytnout domov pro přibližně 80 000 lidí. Projekt byl vnímán jako výkladní skříň socialistického urbanismu – moderní bydlení s veškerou občanskou vybaveností, obklopené zelení, daleko od průmyslového smogu centra. Alespoň taková byla teorie.
Panelový boom a stavební horečka
Výstavba byla oficiálně zahájena v roce 1971. Klíčovou technologií se stal panel. Prefabrikované betonové dílce, vyráběné v továrnách a na staveništi pouze smontované, umožňovaly nevídanou rychlost výstavby. Zatímco jeřáby skládaly domy jako stavebnici, po rozblácených cestách se proháněly desítky nákladních aut. Rychlost byla hlavním a často jediným kritériem úspěchu.
První etapa, dnes známá jako Jižní Město I, zahrnovala především sídliště Háje a Litochleby. Architekti původně plánovali pestrou zástavbu s různými typy domů, barevnými fasádami a promyšleným veřejným prostorem. Realita normalizačního stavebnictví však byla jiná. Tlak na plnění pětiletých plánů vedl k typizaci, zjednodušování a unifikaci. Výsledkem byly monotónní řady šedivých panelových domů, které se táhly až k obzoru.
Život na staveništi: První obyvatelé
První nájemníci se do nových bytů stěhovali v polovině 70. let. Pro mnohé z nich to byl splněný sen. Mladé rodiny, které do té doby žily v nevyhovujících podmínkách ve staré zástavbě, najednou získaly byt s ústředním topením, teplou vodou a vlastní koupelnou. To byl na tehdejší dobu obrovský luxus.
Idyla moderního bydlení však brzy narazila na tvrdou realitu. Občanská vybavenost zoufale zaostávala za výstavbou bytů. Zatímco domy rostly jako houby po dešti, chybělo vše ostatní: obchody, školy, školky, lékařská péče, a především spojení s centrem.
Vzpomínky pamětníků jsou plné příběhů o brodění se bahnem k nejbližší autobusové zastávce, o nekonečných frontách v jediném obchodě a o dětech, které si hrály na staveništi mezi panely a stavebním materiálem. Sídliště bylo po mnoho let jen obrovskou noclehárnou, odkud lidé ráno odjížděli za prací a službami do centra a večer se vraceli zpět. Frustrace a pocit izolace vedly k tomu, že se pro Jižní Město vžila nelichotivá přezdívka „město mladých a neklidných“.
Metro jako spása a druhá vlna výstavby
Zásadní zlom přišel v roce 1980, kdy byla na Jižní Město prodloužena linka metra C. Stanice Kosmonautů (dnes Háje), Družby (dnes Opatov) a Budovatelů (dnes Chodov) konečně propojily sídliště s tepnami města. Cesta do centra se zkrátila z hodiny na dvacet minut a kvalita života se skokově zlepšila.
S příchodem metra začala druhá etapa výstavby, Jižní Město II (sídliště Chodov a Opatov). Architekti se poučili z chyb první fáze. Domy byly členitější, barevnější a snaha o vytvoření kvalitnějšího veřejného prostoru byla zřetelnější. I tak ale sídliště dál bojovalo s nedostatkem služeb a neosobním prostředím.
Jižní Město dnes: Proměna a nová identita
Po roce 1989 se Jižní Město začalo dramaticky měnit. Šedivé fasády panelových domů postupně zakryly barevné zateplovací systémy. Vyrostla zde nová obchodní centra, sportoviště, parky a kulturní zařízení. Z kdysi zanedbaného sídliště se stala plnohodnotná městská část s kompletní infrastrukturou.
Dnes je Jižní Město místem plným kontrastů. Stále je to největší panelové sídliště v zemi, ale zároveň je to díky revitalizaci a rozsáhlým parkům (Hostivařský lesopark, Milíčovský les) jedna z nejzelenějších částí Prahy. Původní obyvatelé zde zestárli a vedle nich tu žije nová generace, která si Jižní Město vybrala pro jeho dobrou dopravní dostupnost a kompletní občanskou vybavenost.
Příběh Jižního Města je tak příběhem o proměně. Ztělesňuje omyly a ambice minulé éry, ale zároveň ukazuje neuvěřitelnou schopnost adaptace a regenerace. Z monotónní betonové džungle se postupně stává živé a funkční město, které, ač možná nikdy nezíská architektonickou cenu, poskytuje domov desítkám tisíc lidí. A to byl nakonec jeho původní a hlavní účel.
