Praha – Málokteré jméno v novodobé historii české justice vyvolává tolik emocí a kontroverzí jako jméno Renaty Vesecké. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně, která stála v čele soustavy žalobců v letech 2005 až 2010, se stala symbolem éry, v níž se hranice mezi právem, politikou a zákulisními vlivy nebezpečně ztenčily. Její kariéra je lemována klíčovými kauzami, ostrými spory a podezřeními, která přetrvala i dlouho po jejím odchodu z funkce. Příběh Renaty Vesecké není jen portrétem jedné ženy, ale i sondou do stavu českého právního státu v bouřlivé dekádě.
Kauza Čunek: Zkouška ohněm, která zanechala pachuť
Definitivním momentem, který navždy poznamenal profesní dráhu Renaty Vesecké, byla bezpochyby korupční kauza tehdejšího vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Ten byl na přelomu let 2006 a 2007 vyšetřován pro podezření z přijetí půlmilionového úplatku od realitní společnosti H&B. Kauza se od počátku vyznačovala mimořádným politickým tlakem, neboť Čunkův odchod z vlády mohl ohrozit stabilitu tehdejší koalice Mirka Topolánka.
A právě do tohoto citlivého prostředí vstoupila Renata Vesecká sérií kroků, které vyvolaly vlnu kritiky a obvinění z účelové manipulace. Klíčovým se stalo její rozhodnutí odebrat případ původnímu dozorujícímu státnímu zástupci a následně i odvolání jihlavského okresního státního zástupce Arifa Salichova, který byl vnímán jako ten, kdo vyšetřování fakticky zastavil. Kritici, včetně vysoce postavených žalobců, tvrdili, že tyto personální změny a zásahy měly jediný cíl: zajistit, aby Jiří Čunek nebyl obviněn a kauza byla „zametena pod koberec“. Sama Vesecká se hájila tím, že postupovala v souladu se zákonem a že změny byly nutné kvůli procesním pochybením. V roce 2010 dokonce zbavila několik žalobců mlčenlivosti, aby mohli o údajném nátlaku veřejně vypovídat, což však podezření nerozptýlilo. Kauza Čunek nakonec skutečně skončila bez obvinění a stala se pro Veseckou nesmazatelným stigmatem, které mnozí interpretovali jako selhání justice tváří v tvář politické moci.
Válka v justici: Zrod pojmu „justiční mafie“
Napětí kolem kauzy Čunek a dalších podezřelých postupů eskalovalo v otevřený konflikt, když bývalá nejvyšší státní zástupkyně a pozdější ministryně spravedlnosti Marie Benešová veřejně použila termín „justiční mafie“. Tímto označením popsala údajně propojenou skupinu vysoce postavených právníků – jmenovitě Renatu Veseckou, tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce a další – kteří měli koordinovaně ovlivňovat vyšetřování citlivých případů. Tento výrok rozpoutal bezprecedentní právní bitvu.
Renata Vesecká a ostatní označení se proti nařčení bránili žalobou na ochranu osobnosti a soudní spor se vlekl několik let. Nakonec soudy rozhodly v jejich prospěch a nařídily Marii Benešové, aby se za své výroky omluvila. Ačkoliv Vesecká v této konkrétní bitvě právně zvítězila, samotný pojem „justiční mafie“ se vryl do veřejného povědomí a stal se symbolem podezření, že v zákulisí české justice dochází k netransparentním dohodám. Kritici poukazovali na netransparentní schůzky justičních špiček, kde se mohly domlouvat postupy mimo oficiální cesty, a na fakt, že řada velkých hospodářských kauz za jejího působení nebyla dotažena do konce.
Druhé dějství: Kontroverzní angažmá v energetice
Po svém odchodu z čela nejvyššího státního zastupitelství v roce 2010 se Renata Vesecká nestáhla z veřejného života. Její další kariéra však přinesla novou vlnu kontroverzí. V roce 2014 ji tehdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková jmenovala místopředsedkyní úřadu. Toto jmenování okamžitě narazilo na ostrou kritiku, protože Vesecká, právnička s celoživotní praxí v trestním právu, prokazatelně nesplňovala zákonnou podmínku minimálně sedmileté praxe v oboru energetiky.
Případ se dostal až k soudu, který nakonec konstatoval, že její jmenování bylo nezákonné. Tím vznikla státu škoda přesahující milion korun na neoprávněně vyplaceném platu. Kauza znovu otevřela debatu o klientelismu ve státní správě a o tom, zda jsou vysoké posty obsazovány na základě odbornosti, nebo politických či osobních vazeb. Pro kritiky Renaty Vesecké to byl další důkaz jejího kontroverzního působení a obcházení pravidel.
Mediální obraz a sebereflexe
Jedním z aspektů, které Vesecká zpětně sama hodnotila jako nezvládnuté, byla její komunikace s médii a veřejností. V několika rozhovorech přiznala, že se jí nepodařilo efektivně prezentovat pozitivní výsledky práce státního zastupitelství a čelit mediálnímu tlaku. Její veřejné výstupy byly často vnímány jako nejasné, vyhýbavé a nepřesvědčivé, což jen posilovalo obraz nepřístupné a netransparentní funkcionářky.
Dědictví Renaty Vesecké v čele české justice tak zůstává hluboce rozporuplné. Na jedné straně stála v čele instituce v době, kdy se řešily některé významné kauzy. Na straně druhé je její jméno nesmazatelně spojeno s podezřeními z politického ovlivňování justice, netransparentními postupy a kauzami, které otřásly důvěrou veřejnosti v právní stát. Její odchod z funkce byl nakonec nevyhnutelným důsledkem nahromaděných kontroverzí a politických tlaků, které její působení provázely.
