Představte si tu scénu. Na palubě moderního letadla sedí jedna z nejmocnějších žen světa, předsedkyně Evropské komise. Stroj se blíží k letišti, ale něco je špatně. Digitální přístroje, které jsou páteří moderního letectví, selhávají. Signál GPS, na který spoléhají piloti, posádky i systémy řízení letového provozu, prostě zmizel.
Pilot hodinu krouží nad cílem a pak udělá něco, co zní jako scéna z filmu o studené válce. Sáhne po papírových mapách a přistane ručně.
Zpráva o incidentu letadla Ursuly von der Leyenové v bulharském Plovdivu je víc než jen technická kuriozita. Je to mrazivé okno do reality nové éry konfliktu. A nevyhnutelně klade tu nejtemnější otázku: Byla to jen demonstrace síly, nebo jsme byli svědky pokusu o atentát?
Scénář č. 1: Chladná kalkulace hybridní války
Pravděpodobnější a racionálnější vysvětlení zní, že nešlo o cílený pokus o zabití. Rušení GPS signálu patří do standardního repertoáru ruské hybridní války. Kreml tuto taktiku používá v Pobaltí, u hranic s Finskem i v Černém moři už léta. Cílem není nutně způsobit katastrofu, ale zasít chaos, demonstrovat schopnosti a neustále testovat ostražitost a reakce Západu.
V tomto světle je incident s letadlem von der Leyenové „jen“ dalším dílkem skládačky. Vzkazem, který říká: „Můžeme zasáhnout kdykoli a kdekoli. Vaše moderní technologie je křehká. I vaše nejvyšší představitele umíme donutit létat postaru.“ Je to psychologická operace, která má Evropu znejišťovat a připomínat jí ruský dosah. Přímý útok na hlavu Evropské komise by byl aktem války s nepředstavitelnými následky. A to je riziko, které by i pro dnešní Rusko bylo zřejmě příliš vysoké.
Scénář č. 2: Hra o „nehodu“ s fatálními následky
Jenže pak je tu ta druhá, mnohem znepokojivější možnost. Co když to nebyla jen plošná demonstrace síly? Co když bylo rušení signálu načasováno a zaměřeno přesně na letiště v Plovdivu právě v okamžiku, kdy se blížil letoun s konkrétním, vysoce postaveným pasažérem?
V takovém případě už nemluvíme o pouhém vzkazu. Mluvíme o přípravě půdy pro „nehodu“. Kreml má s akcemi, které se tváří jako nehody, bohaté zkušenosti – od pádu letadla s Jevgenijem Prigožinem po záhadné otravy a pády z oken. Cílem není zanechat jasný podpis, ale vytvořit situaci s vysokou mírou rizika, kde by případná katastrofa mohla být svedena na technickou závadu nebo chybu pilota.
Představte si, že by piloti neměli papírové mapy nebo by v kritické chvíli udělali chybu. Letadlo havaruje. Kdo by mohl s jistotou dokázat, že za tím stálo Rusko? Vznikl by chaos, obvinění by létala vzduchem, ale přímý důkaz by chyběl. A přesně to je podstata takzvané „plauzibilní popiratelnosti“, kterou Moskva mistrně ovládá.
V tomto scénáři nešlo o jistý pokus o zabití, ale o vytvoření smrtelně nebezpečné příležitosti. O ruskou ruletu s životem předsedkyně Evropské komise, kde Kreml jen roztočil bubínek a čekal, jestli padne výstřel.
Papírová mapa jako symbol naší zranitelnosti
Ať už byla skutečná motivace jakákoli, incident odhaluje naši kritickou zranitelnost. Spoléháme se na technologie, které lze relativně snadno narušit. Hranice mezi mírem a válkou se smazala. Konflikt už nezačíná výstřelem, ale tichým rušením signálu, kybernetickým útokem nebo dezinformační vlnou.
To, že se piloti museli vrátit k papírovým mapám, je víc než jen symbol. Je to připomínka, že v dnešním světě musíme být připraveni na selhání systémů, které považujeme za samozřejmé. A že bezpečnost nejvyšších představitelů států a institucí už není jen otázkou bodyguardů, ale i odolnosti vůči neviditelným útokům.
Pravděpodobně se nikdy s jistotou nedozvíme, co přesně se v hlavách stratégů v Kremlu odehrávalo. Ale jedna věc je jistá: ten let do Plovdivu nebyl jen obyčejný let. Byl to vzkaz. A je na nás, abychom si z něj vzali to správné ponaučení, dokud je čas.
