Ronald Reagan, 40. prezident Spojených států amerických, je postavou, která trvale zanechala otisk v americké politice a globálním uspořádání. Jeho cesta z hollywoodského herce přes guvernéra Kalifornie až do Oválné pracovny je příběhem, který ztělesňuje americký sen a odráží hluboké proměny, jimiž Spojené státy prošly ve druhé polovině 20. století. Reagan, často nazývaný „Velký komunikátor“, dokázal svým optimismem a jasnou vizí sjednotit národ a zpochybnit status quo, čímž zásadně změnil směřování země.
Hollywoodská léta: Zrození „Gipperu“
Narodil se v Tampicu ve státě Illinois v roce 1911 a absolvoval Eureka College v roce 1932. Po krátké kariéře sportovního rozhlasového hlasatele v Iowě se Reagan v roce 1937 přestěhoval do Kalifornie, aby se věnoval herectví. Rychle podepsal smlouvu s Warner Bros. a objevil se ve více než 50 filmech během tří desetiletí. Mezi jeho nejznámější role patří George Gipp ve filmu „Knute Rockne, All American“ (1940) a Drake McHugh v „Kings Row“ (1942), což je mnohými kritiky považováno za jeho nejlepší herecký výkon.
Během své herecké kariéry působil Reagan dvakrát jako prezident Screen Actors Guild (Cechu filmových herců) v letech 1947–1952 a 1959–1960. Tato zkušenost mu poskytla cenné zkušenosti s vedením a vyjednáváním, které se mu později hodily v politice. V 50. letech, kdy jeho filmová kariéra začala stagnovat, se přesunul k televizi, kde osm let hostil týdenní dramatický seriál „General Electric Theater“ a působil jako motivační řečník pro General Electric. Během svých cest pro GE dodával projevy s pro-byznysovým a konzervativním poselstvím, což dále formovalo jeho politické názory.
Přechod k politice: Konzervativní hlas se probouzí
Reaganovy politické názory se postupně posouvaly doprava. Ačkoli byl původně liberálním demokratem, v roce 1962 oficiálně změnil svou stranickou příslušnost na republikána. Klíčovým momentem, který jej katapultoval na národní politickou scénu, byl jeho projev „A Time for Choosing“ z roku 1964 na podporu prezidentského kandidáta Barryho Goldwatera. Tento projev, který získal 1 milion dolarů na kampaně republikánských kandidátů, z něj udělal okamžitého hrdinu konzervativního hnutí.
V roce 1966 oznámil svou kandidaturu na guvernéra Kalifornie a úspěšně ji vyhrál. Během svých dvou funkčních období (1967–1975) jako guvernér Kalifornie zvýšil státní daně, proměnil schodek státního rozpočtu v přebytek a zavedl tvrdá opatření proti studentským protestům na univerzitách.
Prezidentství: Reaganomika a konec studené války
Reaganovo vítězství v prezidentských volbách v roce 1980, kdy drtivě porazil úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera, znamenalo nástup nové éry v americké politice. Jeho prezidentství, trvající od roku 1981 do roku 1989, je známé jako „Reaganova éra“ a představovalo zásadní přeorientování národní sociální, obchodní a mezinárodní agendy.
Ekonomika: „Reaganomika“
Jedním z ústředních pilířů Reaganova prezidentství byla jeho ekonomická politika, známá jako „Reaganomika“. Tyto neoliberální ekonomické politiky byly založeny na „supply-side economics“ a „trickle-down economics“ a zahrnovaly rozsáhlé snižování daní, snížení vládních výdajů na sociální programy, zvýšení vojenských výdajů a deregulaci domácích trhů.
Reagan věřil, že snížení daní by stimulovalo ekonomickou expanzi, což by vedlo ke zvýšení příjmů federální vlády při nižší daňové sazbě. Během jeho prvního roku v úřadu schválil Kongres zákon o snížení daní o 25 % rozložený do tří let pro jednotlivce a rychlejší odpisy kapitálových investic pro podniky. Nejvyšší sazba federální daně z příjmu byla snížena ze 70 % na 50 % v roce 1981 a následně na 28 % v roce 1986.
Výsledky Reaganomiky jsou předmětem debat. Zastánci poukazují na konec stagflace, silnější růst HDP a podnikatelskou revoluci v následujících desetiletích. Nezaměstnanost klesla ze 7,6 % na 5,5 % a inflace klesla z 13,5 % v roce 1980 na 4,1 % do roku 1988. Během jeho osmi let v úřadu bylo vytvořeno 20 milionů nových pracovních míst a reálný hrubý národní produkt vzrostl o 26 %. Kritici však poukazují na rostoucí příjmovou nerovnost a ztrojnásobení státního dluhu během osmi let, což zvrátilo poválečný trend snižování národního dluhu jako procenta HDP.
Zahraniční politika: „Říše zla“ a konec studené války
V oblasti zahraniční politiky Reagan zaujal tvrdý anti-komunistický postoj a byl odhodlán bojovat proti šíření komunismu po celém světě. V roce 1983 označil Sovětský svaz za „říši zla“ v projevu k Národní asociaci evangelikálů. Odmítl představu, že Spojené státy a Sovětský svaz nesou stejnou odpovědnost za studenou válku, a místo toho tvrdil, že konflikt je bojem mezi dobrem a zlem.
Reaganova administrativa zavedla politiku „rollbacku“ vůči komunistickým režimům, známou jako Reaganova doktrína. Podle ní Spojené státy poskytovaly otevřenou i skrytou pomoc anti-komunistickým guerillám a odbojovým hnutím, například Mujahideenům v Afghánistánu, Contras v Nikaragui a UNITA v Angole, s cílem oslabit sovětský vliv v těchto regionech. Reagan také prosazoval masivní zvýšení vojenských výdajů, včetně podpory raketového systému MX a programu Strategické obranné iniciativy („Hvězdné války“).
Jedním z nejikoničtějších momentů jeho prezidentství byl projev u Braniborské brány v Berlíně 12. června 1987, kde vyzval sovětského vůdce Michaila Gorbačova slovy: „Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“ Tento projev, ačkoli zpočátku kontroverzní v rámci jeho vlastní administrativy, se stal symbolem jeho odhodlání k ukončení studené války.
Pokus o atentát
Dne 30. března 1981, necelých 100 dní po nástupu do úřadu, byl prezident Reagan postřelen Johnem Hinckleym Jr. v Washingtonu, D.C. Kulka ricochetovala od prezidentské limuzíny a zasáhla ho pod levou paží, prorazila plíci a způsobila vážné vnitřní krvácení. Reagan podstoupil nouzovou operaci a z nemocnice byl propuštěn 11. dubna. Jeho pohotová reakce a humor po zranění mu získaly široké sympatie veřejnosti.
Odkaz a dopad
Ronald Reagan zanechal monumentální politický odkaz a je považován za transformativního prezidenta. Jeho vedení a vztah s Gorbačovem připravily půdu pro mírové ukončení studené války. Zastánci Reagana tvrdí, že „vyhrál“ studenou válku, zatímco on sám a Gorbačov obezřetněji prohlásili, že vítězem byl celý svět.
Reaganova politika vedla k nejdelšímu období ekonomického růstu v době míru v americké historii. Snížil mezní sazbu daně z příjmu ze 70 % na 28 %. Jeho prezidentství znamenalo posun k celostátní konzervativní politice a je často považováno za ikonu amerického konzervatismu. Podařilo se mu přitáhnout „Reaganovy demokraty“ k Republikánské straně, kteří tam zůstali natrvalo.
Avšak jeho odkaz je také předmětem kritiky. Někteří poukazují na to, že jeho politiky prospěly především bohatým a rozšířily propast mezi bohatými a chudými. Kritici rovněž namítají, že federální pomoc místním samosprávám byla snížena o 60 %, což mělo katastrofální dopad na města s vysokou úrovní chudoby. Dále se během jeho prezidentství výrazně zvýšil počet bezdomovců.
Navzdory těmto debatám je nepopiratelné, že Ronald Reagan hluboce ovlivnil Spojené státy i svět. Jeho vize „Ameriky na úsvitu“ a jeho neochvějná víra ve svobodu a individuální iniciativu zformovaly politickou krajinu a zanechaly trvalý odkaz, který je dodnes předmětem diskusí a inspirace.
