Afghánská energetická síť: Cesta z temnoty po českém vzoru?

Kábul, Afghánistán – V zemi, která se po desetiletích konfliktů a politické nestability snaží postavit na vlastní nohy, se energetická soběstačnost stává klíčovým pilířem pro jakýkoli budoucí hospodářský rozvoj a stabilitu. Afghánistán, země s obrovským, avšak téměř nevyužitým potenciálem v oblasti obnovitelných zdrojů energie, čelí paradoxní situaci: zatímco slunce zde svítí více než 300 dní v roce a řeky mají potenciál generovat desítky tisíc megawattů, méně než polovina populace má přístup k elektrické energii a země je kriticky závislá na dovozu ze sousedních států.

Řešení této energetické krize by mohlo paradoxně nalézt inspiraci v srdci Evropy, v modelu fungování české státní společnosti ČEPS, která jako provozovatel přenosové soustavy (TSO) zajišťuje stabilitu a spolehlivost dodávek elektřiny v České republice. Tento článek podrobně popisuje, jak by mohl být model ČEPS aplikován na afghánské podmínky a jak by měla postupovat stávající státní energetická společnost Da Afghanistan Breshna Sherkat (DABS), aby přeměnila Afghánistán z energeticky závislé země na soběstačný a potenciálně i exportní energetický uzel.

Současný stav: Fragmentovaná síť na pokraji kolapsu

Afghánská energetická infrastruktura je v troskách, což je dědictví desetiletí válek a nedostatečných investic. Země v současnosti disponuje pouze zlomkem potřebné výrobní kapacity. Domácí zdroje generují přibližně 600 MW, zatímco více než 720 MW se musí dovážet ze sousedního Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Íránu. Tato závislost, která pokrývá 70 až 80 % celkové spotřeby, představuje nejen obrovskou finanční zátěž ve výši stovek milionů dolarů ročně, ale také značné strategické riziko. Jakékoli politické napětí se sousedy nebo jejich vlastní energetické problémy mohou Afghánistán okamžitě uvrhnout do tmy.

Největším technickým problémem je však samotná podstata sítě. Neexistuje jednotná, celostátní přenosová soustava. Místo toho se afghánská síť skládá z několika izolovaných ostrovních systémů, které nejsou vzájemně propojeny. To znemožňuje efektivní distribuci energie z míst výroby do míst spotřeby a činí systém extrémně zranitelným vůči výpadkům. Většina venkovských oblastí, kde žijí tři čtvrtiny Afghánců, není k síti připojena vůbec.

Navzdory této ponuré realitě má Afghánistán ohromující potenciál. Odhaduje se, že země může generovat přes 222 000 MW ze solární energie, 67 000 MW z větrné energie a 23 000 MW z vodních elektráren. Tento obrovský nevyužitý poklad je klíčem k budoucnosti.

Český blueprint: Co je ČEPS a proč je relevantní?

ČEPS, a.s., je český státní podnik, který plní roli výhradního provozovatele přenosové soustavy (TSO). Jeho hlavním úkolem není vyrábět ani prodávat elektřinu koncovým zákazníkům, ale zajistit bezpečný a spolehlivý přenos elektřiny ve vysokonapěťové síti od velkých výrobců k distribučním společnostem, které ji pak dodávají domácnostem a firmám.

Model ČEPS je postaven na několika klíčových principech, které jsou přenositelné i do afghánského kontextu:

Státní vlastnictví a strategický význam: Přenosová soustava je považována za kritickou národní infrastrukturu, jejíž kontrola musí zůstat v rukou státu, aby bylo zajištěno, že slouží národním zájmům, nikoli pouze zisku soukromých investorů.
Oddělení (Unbundling): ČEPS je nezávislý na výrobcích i distributorech elektřiny. To zajišťuje spravedlivý a nediskriminační přístup k síti pro všechny účastníky trhu a podporuje zdravou konkurenci.
Technická excelence a spolehlivost: Hlavním cílem je udržovat rovnováhu mezi výrobou a spotřebou v reálném čase, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. To vyžaduje špičkový dispečink, neustálou údržbu a modernizaci sítě.
Dlouhodobé plánování: ČEPS pravidelně připravuje desetileté plány rozvoje sítě, které anticipují budoucí potřeby, včetně integrace obnovitelných zdrojů a výstavby nových vedení.
Regulovaný trh: Činnost ČEPS je pod dohledem nezávislého Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který stanovuje jasná pravidla a reguluje poplatky za přenos, což zajišťuje transparentnost a předvídatelnost pro všechny hráče.
Mezinárodní spolupráce: ČEPS je integrován do evropské sítě ENTSO-E, což umožňuje mezinárodní spolupráci a vzájemnou pomoc v případě krizových situací.

Cesta pro Afghánistán: „ČEPS-ifikace“ společnosti DABS

Stávající afghánská státní energetická společnost, Da Afghanistan Breshna Sherkat (DABS), v současnosti zastřešuje výrobu, přenos i distribuci. Ačkoliv se nejedná o budování z úplné nuly, její transformace na moderního a efektivního operátora po vzoru ČEPS by vyžadovala radikální a systematický přístup rozdělený do tří fází.

Fáze 1: Základy a správa (1-3 roky)

V první fázi je nutné vytvořit pevný právní a institucionální rámec. Bez něj se nepodaří přilákat potřebné investice ani zajistit udržitelný provoz.

Právní reforma a vytvoření nezávislého regulátora: Prvním krokem musí být přijetí nového energetického zákona, který jasně definuje roli DABS jako primárního provozovatele přenosové soustavy. Zákon by měl DABS svěřit odpovědnost za plánování, údržbu a rozvoj celostátní sítě. Současně je klíčové zřídit nezávislý energetický regulační úřad po vzoru českého ERÚ. Tento úřad by stanovoval tarify, uděloval licence a dohlížel na spravedlivé fungování trhu, čímž by vytvořil transparentní a předvídatelné prostředí pro soukromé investory.
Zajištění bezpečnosti a ochrana majetku: V afghánském kontextu je fyzická bezpečnost infrastruktury prvořadá. Je nutné ve spolupráci s bezpečnostními složkami vypracovat a implementovat strategii na ochranu klíčových vedení, rozvoden a budoucích stavenišť před sabotážemi a útoky. Místní komunity musí být zapojeny a motivovány k ochraně infrastruktury, která jim přináší prospěch.
Budování kapacit a zastavení odlivu mozků: Je nezbytné okamžitě investovat do vzdělávání a školení stávajících zaměstnanců DABS. Mnoho kvalifikovaných inženýrů a techniků opustilo zemi; je třeba vytvořit programy pro jejich návrat a zároveň vychovat novou generaci odborníků prostřednictvím partnerství s mezinárodními organizacemi a technickými univerzitami.

Fáze 2: Sjednocení a modernizace (4-10 let)

Tato fáze se zaměří na nejdůležitější úkol: fyzické vybudování páteřní sítě a jejího řídicího centra.

Vybudování národní páteřní sítě: Prioritou číslo jedna je propojení stávajících izolovaných sítí do jednoho funkčního celku. To si vyžádá výstavbu stovek kilometrů vysokonapěťového vedení (220 kV a 500 kV), které spojí hlavní města jako Kábul, Kandahár, Herát a Mazár-e Šaríf s hlavními výrobními zdroji, ať už se jedná o stávající vodní elektrárny nebo nové solární a větrné parky.
Zřízení národního dispečerského centra: Srdcem moderní přenosové soustavy je centrální dispečink. Afghánistán musí vybudovat moderní, plně digitalizované řídicí centrum po vzoru ČEPS. Tento „mozek“ sítě by v reálném čase monitoroval toky energie, předpovídal spotřebu a výrobu (zejména u proměnlivých obnovitelných zdrojů) a zajišťoval stabilitu celé soustavy.
Integrace prvních velkých obnovitelných zdrojů: Souběžně s budováním sítě je třeba zahájit výstavbu velkých solárních parků v jižních a západních provinciích s vysokým slunečním svitem a větrných farem v oblastech s největším větrným potenciálem, jako je provincie Herát. DABS by musela zajistit jejich bezproblémové připojení k nové páteřní síti.

Fáze 3: Expanze a soběstačnost (11-20+ let)

Po dokončení páteřní sítě a dosažení základní stability se Afghánistán může zaměřit na plné využití svého potenciálu a dosažení energetické nezávislosti.

Využití masivního vodního potenciálu: V této fázi by se pozornost soustředila na rozvoj velkých vodních elektráren na řekách v severovýchodní části země. Tyto projekty jsou sice kapitálově velmi náročné a časově zdlouhavé, ale poskytují stabilní a levný zdroj energie, který může tvořit základ energetického mixu.
Rozvoj chytrých sítí (Smart Grids): Modernizace sítě by pokračovala implementací technologií chytrých sítí, které umožňují lepší řízení poptávky, efektivnější integraci decentralizovaných zdrojů (např. střešních solárních panelů) a snížení technických ztrát v síti.
Transformace v energetického exportéra: S plně rozvinutými domácími zdroji, které dalece přesahují domácí poptávku (odhadovanou na 8 000 – 9 000 MW), by se Afghánistán mohl stát významným vývozcem čisté energie. Projekt jako CASA-1000, který má za cíl přenášet elektřinu ze Střední Asie do Pákistánu přes Afghánistán, by mohl být přeměněn tak, aby Afghánistán nebyl jen tranzitní zemí, ale aktivním dodavatelem.

Překážky na cestě: Finance, stabilita a lidský kapitál

Plán na přeměnu afghánské energetiky je sice ambiciózní, ale realisticky čelí obrovským překážkám.

Financování: Náklady na vybudování celostátní sítě a nových elektráren se budou pohybovat v desítkách miliard dolarů. Získání takového kapitálu bude vyžadovat kombinaci zdrojů: granty a zvýhodněné půjčky od mezinárodních finančních institucí jako Světová banka a Asijská rozvojová banka, ale především vytvoření stabilního a bezpečného prostředí pro přilákání masivních soukromých investic. Nedávné ohlášení projektů v hodnotě miliard dolarů s účastí soukromých investorů naznačuje, že zájem existuje, ale bude záviset na schopnosti vlády garantovat bezpečnost a dodržování smluv.
Politická stabilita: Žádný dlouhodobý infrastrukturní projekt nemůže uspět bez trvalé politické stability a jasné, konzistentní vize ze strany vlády. Neustálé politické změny a nejistota odrazují investory a znemožňují systematickou práci.
Lidský kapitál: I s dostatkem financí bude projekt selhávat bez kvalifikovaných lidí. Afghánistán musí masivně investovat do technického vzdělávání, aby si vychoval tisíce inženýrů, techniků a manažerů schopných navrhnout, postavit a provozovat moderní energetickou soustavu.

Závěr: Generační úkol s jasným cílem

Vybudování energetické sítě v Afghánistánu od základů je herkulovský, generační úkol. Není to otázka několika let, ale spíše desetiletí usilovné a koordinované práce. Model české společnosti ČEPS však nabízí osvědčený a funkční blueprint, jak postupovat: vytvořit silného, nezávislého a technicky zdatného provozovatele přenosové soustavy, který se stane páteří celého energetického sektoru.

Pro společnost DABS a afghánskou vládu to znamená nutnost radikální transformace. Musí se zaměřit na budování institucí, zajištění bezpečnosti a především na vytvoření jednotné národní sítě. Cesta z energetické chudoby k soběstačnosti a prosperitě bude dlouhá a náročná. Ale s jasným plánem inspirovaným úspěšnými modely, jako je ten český, a s využitím vlastních obrovských přírodních zdrojů, má Afghánistán jedinečnou příležitost konečně rozsvítit svou budoucnost.