Více než třicet let jsem klientem ČSOB. Účet u této banky používám od roku 1994 a nikdy bych nepředpokládal, že jedním z důvodů, proč začnu uvažovat o změně banky, nebude výše poplatků ani kvalita internetového bankovnictví, ale skutečnost, že banka začne sama rozhodovat o tom, komu smím zaplatit vlastními penězi.
Přesně to se mi letos opakovaně stalo.
Platba kartou zamítnuta. Přestože obchodník je regulovaná evropská společnost.
Investuji dlouhodobě prostřednictvím rakouské investiční platformy Bitpanda. Nejde o neznámou internetovou stránku ani pochybnou společnost z exotické země.
Bitpanda je evropská investiční platforma se sídlem ve Vídni, působící podle evropské legislativy a pod dohledem příslušných regulátorů. Využívají ji miliony klientů po celé Evropě.
Přesto mi ČSOB opakovaně odmítla provést platbu kreditní kartou.
Odůvodnění bylo jednoduché – podle interního vyhodnocení banky jde o rizikovou transakci.
Peníze přitom byly moje.
Kreditní karta byla moje.
Příjemce byl mnou zvolený.
Přesto rozhodnutí neudělal majitel peněz, ale banka.
Nejvíce vadí nemožnost rozhodnout se sám
Rozumím tomu, že banky mají chránit klienty před podvody.
Nikdo nechce, aby podvodník během několika minut vybral někomu celoživotní úspory.
Jenže zde nejde o podvod.
Jde o situaci, kdy dospělý svéprávný člověk vědomě posílá své peníze společnosti, kterou si sám vybral.
Přesto banka transakci nepovolí.
Ne proto, že by byla nezákonná.
Ne proto, že by příjemce byl na sankčním seznamu.
Ale proto, že algoritmus banky usoudil, že je transakce „riziková“.
Proč se banky takto chovají?
Důvodů je několik.
1. Boj proti podvodům
V posledních letech dramaticky narostl počet internetových podvodů.
Banky proto investovaly miliardy korun do systémů využívajících umělou inteligenci a pokročilé analýzy transakcí.
Ty hodnotí například:
- komu platíte,
- odkud platíte,
- jak často,
- jak vysoká částka je odesílána,
- zda jde o obchodníka z některé rizikové kategorie.
2. Legislativa
Evropské banky podléhají celé řadě předpisů.
Patří mezi ně zejména pravidla proti praní špinavých peněz (AML), evropská směrnice PSD2 nebo další regulatorní požadavky.
Pokud banka nebude dostatečně aktivně odhalovat podezřelé transakce, může jí hrozit vysoká pokuta.
Z pohledu banky je proto často bezpečnější některé platby raději nepovolit.
3. Kategorie obchodníka
Nejde vždy o konkrétní firmu.
Velkou roli hraje takzvaný MCC kód (Merchant Category Code).
Platformy obchodující s kryptoměnami, investicemi nebo finančními produkty bývají často zařazeny mezi rizikovější kategorie.
Systém pak může odmítnout i platbu společnosti, která je zcela legální.
Co je na tom špatně?
Podle mého názoru hlavní problém není v tom, že banka klienta upozorní.
Problém je, že klient nemá možnost rozhodnout.
Představoval bych si jednoduché řešení.
Banka zobrazí upozornění:
„Tento obchodník je podle našich interních pravidel rizikový. Rozumíte rizikům a přesto chcete pokračovat?“
Pokud klient potvrdí, že chce transakci provést, měla by být autorizována.
Odpovědnost by nesl klient.
Dnes ale banka často rozhodne místo něj.
Nejde jen o ČSOB
Abych zjistil, zda jde o problém jediné banky, obrátil jsem se na Fio banku.
Odpověď byla překvapivá.
I tam mi bylo řečeno, že obdobné kontroly provádějí.
Jinými slovy nejde pouze o jednu banku.
Zdá se, že podobný přístup se postupně stává standardem napříč bankovním sektorem.
Co tím banky riskují?
Domnívám se, že si banky neuvědomují jednu důležitou věc.
Stále více klientů využívá vedle klasických bank také služby jako Revolut nebo Wise.
Ty často umožňují obdobné transakce provést bez zbytečných komplikací.
Pokud budou tradiční banky klientům stále více omezovat nakládání s jejich vlastními prostředky, mohou paradoxně urychlit odliv části klientů právě k těmto alternativám.
Důvěra je základem bankovnictví
Bankovnictví stojí především na důvěře.
Klient svěřuje bance své peníze s očekáváním, že je bude chránit.
To je správně.
Ochrana by však podle mého názoru neměla přerůst v situaci, kdy banka začne sama rozhodovat, jak klient smí se svými legálně nabytými prostředky nakládat.
Pokud je transakce zákonná, příjemce není na sankčním seznamu a klient si je vědom rizik, měla by konečné rozhodnutí učinit osoba, které peníze patří.
Otevřená otázka pro ČSOB
Proto bych rád položil ČSOB několik jednoduchých otázek:
- Proč banka odmítla platbu kartou evropské regulované společnosti Bitpanda?
- Bylo rozhodnutí učiněno ČSOB, nebo karetní asociací Visa či Mastercard?
- Může klient předem požádat o povolení obdobných transakcí?
- Existuje možnost, aby klient po upozornění převzal odpovědnost a banka platbu provedla?
- Nepovede podobná politika k tomu, že část dlouholetých klientů začne hledat banku, která jim ponechá větší svobodu při nakládání s vlastními penězi?
Po více než třiceti letech u jedné banky bych si velmi přál, aby odpověď zněla ano – že klient má stále poslední slovo. Zatím mám ale pocit, že o mých penězích rozhoduje někdo jiný.
