Málokterá česká společnost má tak dlouhou, pestrou a kontroverzní historii jako Omnipol. Její jméno je po desetiletí synonymem pro československý a později český zbrojní a letecký průmysl. Příběh Omnipolu je kronikou technologické pýchy, politické moci, morálních dilemat studené války i úspěšné transformace v moderní technologickou a investiční skupinu.
Zrození a zlatá éra státního monopolu
Společnost byla založena již v roce 1934, ale její skutečný význam dramaticky vzrostl po druhé světové válce a komunistickém převratu v roce 1948. V centralizovaném hospodářství se Omnipol stal jedním z klíčových Podniků zahraničního obchodu (PZO). Jeho úkolem bylo výhradně zprostředkovávat export a import vojenského a specifického civilního materiálu. V podstatě platilo, že pokud chtěl svět koupit československé letadlo, radar nebo zbraň, musel jednat s Omnipolem.
(Zde je vložen nový odstavec)
Pracovat pro Omnipol za socialismu nebylo jen zaměstnáním, ale privilegiem a zároveň důkazem absolutní loajality k režimu. Vzhledem k citlivé povaze obchodu se zbraněmi a nutnosti cestovat do zahraničí, včetně kapitalistické ciziny, procházeli uchazeči i stávající zaměstnanci mimořádně přísným sítem. Základem všeho byl kádrový posudek. Ten nehodnotil jen odborné schopnosti, ale především politickou spolehlivost, třídní původ rodiny, angažovanost v socialistických organizacích a prověřoval případné kontakty na „nepřátelské“ osoby či emigranty. Poslední slovo měla nejen Komunistická strana Československa (KSČ), jejíž členství bylo pro vyšší pozice prakticky nezbytností, ale především Státní bezpečnost (StB). Prověrky StB byly hloubkové, zahrnovaly sledování, sběr informací od sousedů i kolegů a hledání jakýchkoli ideologických „kazů“. Každý, kdo měl vycestovat na Západ, musel získat tzv. výjezdní doložku, jejíž udělení bylo podmíněno právě bezchybným politickým profilem. Zaměstnanci Omnipolu tak tvořili pečlivě vybranou a neustále kontrolovanou elitu, která musela spojovat odbornou expertízu s bezmeznou oddaností vládnoucímu režimu.
Tato pozice zajistila společnosti v 60. až 80. letech minulého století status globálního hráče. Československo bylo tehdy průmyslovou velmocí východního bloku a Omnipol byl jeho výkladní skříní. Největší slávu mu přinesl export letecké techniky z dílen Aera Vodochody. Legendární cvičné proudové letouny L-29 Delfín a především L-39 Albatros se staly exportním trhákem. Omnipol jich prodal tisíce kusů do zemí Varšavské smlouvy, ale i do spřátelených režimů v Africe, Asii a na Blízkém východě. Albatros se stal nejrozšířenějším cvičným proudovým letounem na světě a dodnes slouží v desítkách letectev. Portfolio Omnipolu však bylo mnohem širší. Zahrnovalo prodej ručních zbraní, tanků, dělostřeleckých systémů, ale také radarové techniky, jejíž tradice položila základy budoucím úspěchům.
Stinná stránka obchodu: Semtex a kontroverzní zákazníci
Role monopolního vývozce zbraní v bipolárním světě studené války s sebou nesla i temné kapitoly. Tou nejznámější je bezesporu export plastické trhaviny Semtex, vyvinuté v pardubické Explosii. Přestože šlo o špičkový produkt, jeho stabilita a snadná dostupnost z něj učinily oblíbený nástroj teroristických skupin po celém světě. Semtex z Československa byl prokazatelně použit při atentátu na let Pan Am 103 nad skotským Lockerbie v roce 1988 a při mnoha dalších útocích.
Ačkoliv Omnipol jednal v souladu s tehdejší politikou státu, který dodával materiál i režimům, jako byla Kaddáfího Libye, pověst firmy tímto spojením utrpěla na desítky let. Obchod se zbraněmi je vždy spojen s etickými otázkami a Omnipol v éře socialismu představoval prodlouženou ruku československé zahraniční politiky se všemi jejími problematickými aspekty.
Transformace po roce 1989: Od obchodníka k investorovi
Pád komunistického režimu v roce 1989 znamenal pro Omnipol existenční otřes. Ztratil své monopolní postavení, rozpadly se tradiční trhy ve východním bloku a firma musela hledat novou identitu v kapitalistickém světě. Tento proces vyvrcholil v roce 1996 privatizací, kdy se z PZO stala soukromá akciová společnost.
Následovala klíčová strategická změna. Místo pouhého zprostředkování obchodu se Omnipol začal profilovat jako investor a integrátor v oblasti obranného a bezpečnostního průmyslu. Zaměřil se na projekty s vysokou přidanou hodnotou a na špičkové technologie. Zásadním úspěchem se stal vstup do společnosti ERA Pardubice a podpora vývoje a prodeje unikátních pasivních sledovacích systémů Věra. Tyto systémy, schopné detekovat letadla bez vlastního vyzařování, se staly světově uznávanou technologií a potvrdily, že český průmysl má stále co nabídnout.
Současnost: Návrat k leteckým kořenům
V posledních letech Omnipol symbolicky uzavřel kruh a vrátil se ke svým kořenům – k letectví. Stal se strategickým partnerem a později i majoritním vlastníkem Aera Vodochody, tedy firmy, jejíž produkty mu v minulosti zajistily světovou proslulost. Společně nyní stojí za projektem nového cvičného a lehkého bojového letounu L-39NG, který je přímým nástupcem legendárního Albatrosu.
Dnešní Omnipol je moderní, dynamická skupina, která investuje do high-tech projektů, působí jako systémový integrátor pro českou armádu a nadále hraje klíčovou roli v českém leteckém a obranném průmyslu. Z příběhu státního molocha se tak stala historie úspěšné adaptace a vize, která dokázala navázat na to nejlepší z průmyslové tradice a zároveň se zbavit stínů minulosti.
