Eskalace hrozby ze strany masových rojů levných útočných dronů, jaká byla demonstrována nedávným incidentem nad Polskem a zejména denní realitou na Ukrajině, nutí NATO přehodnotit své obranné strategie. Tradiční systémy protivzdušné obrany se ukazují jako neefektivní a ekonomicky neudržitelné v boji proti asymetrické válce. Experti proto navrhují řadu radikálních a nestandardních řešení, která by mohla znamenat revoluci v ochraně vzdušného prostoru Aliance.
Incident z noci na 10. září, kdy se nad Polskem objevily desítky levných ruských bezpilotních letounů typu Gerbera, byť bez nálože, jasně ukázal zranitelnost evropské obrany. Proti těmto jednoduchým strojům musely zasahovat špičkové stíhačky F-35, jejichž letová hodina i cena raket jsou mnohonásobně vyšší než hodnota samotného dronu. Ukrajinská zkušenost, kde Rusko masově nasazuje tisíce dronů Geran-2 a klamných cílů, jen podtrhuje naléhavost situace. Evropa potřebuje nejen investice, ale i odvahu k netradičním řešením.
„Nejde jen o to, kolik peněz utratíme, ale jak je utratíme,“ komentuje situaci bezpečnostní analytik, který si nepřál být jmenován. „Pokud budeme nadále posílat drahé rakety proti desetitisícovým dronům, prohrajeme ekonomicky, i když každý dron sestřelíme. Potřebujeme zbraně, které jsou stejně levné a masové jako hrozba samotná.“
Mezi nejodvážnější návrhy nestandardních řešení patří:
1. Masově vyráběné, jednorázové „lovící“ drony: Místo drahých stíhaček a raket by se Aliance mohla zaměřit na vývoj a hromadnou výrobu extrémně levných, malých a jednorázových dronů. Tyto „proti-drony“ by byly navrženy k autonomnímu sebevražednému zachycení, srážce nebo k nasazení malých sítí či rušiček přímo do roje nepřátelských dronů. Jejich hlavní předností by byla masová kvantita a minimální cena za jeden zásah.
2. Hyper-distribuovaná síť pasivních senzorů s AI: Namísto spoléhání se na drahé, aktivní radary by se mohla vybudovat rozsáhlá síť tisíců levných, pasivních akustických, optických a mikro-radarových senzorů. Ty by byly rozmístěny po celém území a řízeny centralizovanou umělou inteligencí, která by neustále analyzovala data, detekovala a sledovala drony i na velmi nízkých výškách. Jde o opuštění velkých radarů ve prospěch obrovské sítě levných a decentralizovaných pasivních senzorů, které by mohly být integrovány i do civilní infrastruktury.
3. Mobilní energetické obranné jednotky s civilním využitím: Jde o vývoj modulárních kontejnerových systémů kombinujících nízkonákladové lasery nebo mikrovlnné zbraně. Tyto jednotky by sloužily k destrukci nebo oslepení dronů s minimálními provozními náklady. Nestandardní na tomto přístupu je snaha o „dual-use“ potenciál – v době míru by se některé komponenty mohly využívat pro civilní účely, například jako energetické zdroje pro malé komunity.
4. „Kybernetická domobrana“ a gamifikovaná simulace obrany: Tento návrh počítá se zapojením certifikovaných civilistů (modelářů, IT specialistů) do obrany vzdušného prostoru prostřednictvím zabezpečených a gamifikovaných platforem. Mohli by pomáhat s identifikací cílů z dat senzorů, testovat nové taktiky v simulacích nebo pod dohledem ovládat malé rušičky proti dronům v bezprostřední blízkosti. Jde o aktivní zapojení veřejnosti do obranného úsilí nad rámec tradiční vojenské služby.
5. Biologická/Hybridní řešení: Proti malým a pomalu letícím dronům by se mohlo zvažovat nasazení pokročilých „predátorů“ inspirovaných přírodou. Příkladem jsou cvičení dravci vybavení malými rušičkami nebo síťovými mechanismy, případně bio-hybridní systémy, kde by technologický systém navedl biologický prvek (ptáka) k cíli. Jedná se o koncepci zcela mimo tradiční vojenské uvažování, která by mohla být efektivní proti specifickým nízkorozpočtovým hrozbám.
Tyto nestandardní přístupy by vyžadovaly nejen značné investice do výzkumu a vývoje, ale především odvahu opustit zaběhlé vojenské doktríny a přijmout nové, flexibilnější strategie. Klíčem k úspěšné obraně proti asymetrické dronové válce není reagovat symetrickými prostředky, ale přijmout vlastní asymetrii, která je pro obránce cenově a provozně udržitelná. Bez takové změny přístupu bude ochrana vzdušného prostoru NATO čelit stále větším výzvám.
