V análech špionáže studené války existuje jen málo příběhů, které tak dokonale ilustrují střet kultur, aroganci mocností a selhání zpravodajských služeb jako pokus KGB zkompromitovat indonéského prezidenta Sukarna. Sovětští agenti věřili, že drží v rukou dokonalou zbraň – tajně natočený film zachycující charismatického vůdce při sexuálních radovánkách. Výsledek operace však Moskvu šokoval a stal se legendární ukázkou toho, jak se dokonale připravená past může změnit v trapné fiasko.
Píší se raná 60. léta. Svět je rozdělen železnou oponou a Spojené státy se Sovětským svazem svádějí nelítostný boj o vliv v každém koutu planety. Klíčovým bojištěm se stává takzvaný Třetí svět – nově nezávislé státy Asie a Afriky. A jen málokterá postava byla v tomto světě důležitější než Ahmed Sukarno, první prezident Indonésie.
Sukarno byl víc než jen politik; byl to symbol. Jako jeden ze zakladatelů Hnutí nezúčastněných zemí se snažil balancovat mezi oběma supervelmocemi a odmítal se připojit k jakémukoli bloku. Pro Moskvu i Washington představovala Indonésie – čtvrtá nejlidnatější země světa se strategickou polohou – obrovskou geopolitickou cenu. Kdo získá Sukarna, získá klíčový vliv v jihovýchodní Asii.
KGB pod vedením Nikity Chruščova se rozhodla použít jednu ze svých nejosvědčenějších metod: kompromat. Cílem bylo získat materiál, kterým by bylo možné Sukarna vydírat a přinutit ho k politickým ústupkům a těsnější spolupráci se Sovětským svazem. Zpravodajci věděli o jeho slabosti – byl to proslulý sukničkář a milovník ženské krásy. Plán byl tedy jednoduchý a zdánlivě neprůstřelný.
Během jedné z oficiálních návštěv v Moskvě připravila KGB pro Sukarna klasickou past. Do jeho luxusního hotelového apartmá nasadili několik agentek, které se vydávaly za letušky. Tyto ženy byly vycvičeny v umění svádění a jejich úkolem bylo prezidenta zabavit. Zatímco se Sukarno oddával radovánkám, skryté kamery pečlivě zaznamenávaly každý detail. KGB měla svůj kompromitující materiál. Věřili, že drží prezidenta v hrsti.
Nečekaná reakce
O několik dní později přišel čas operaci zúročit. Dva vysocí důstojníci KGB navštívili Sukarna v jeho apartmá. S vážnou tváří mu oznámili, že disponují filmem, jehož zveřejnění by mohlo zničit jeho politickou kariéru i osobní pověst. Následně mu film promítli, očekávajíce šok, stud a ochotu ke spolupráci.
Sukarnova reakce je však zapsána ve zlatém fondu špionážních anekdot. Místo zděšení se prý usmál, pohodlně se usadil a se zjevným zájmem film sledoval. Když projekce skončila, otočil se na zkoprnělé agenty a s nadšením prohlásil:
„Skvělé! Vynikající kvalita. Mohl bych dostat několik kopií? Můj lid bude jistě hrdý, když uvidí, jakou vitalitou jejich prezident oplývá!“
Agenti KGB byli v šoku. Jejich dokonalá past se rozpadla. Celá operace byla postavena na předpokladu, že odhalení mimomanželského sexu vyvolá u Sukarna stejný pocit hanby a ohrožení jako u politika na Západě nebo v konzervativním Rusku. To byl ale fatální kulturní omyl.
Kulturní slepota jako selhání špionáže
KGB naprosto podcenila kulturní kontext. V javánské a indonéské kultuře, ze které Sukarno vzešel, byla mužská potence a velké množství partnerek často vnímáno ne jako morální selhání, ale naopak jako znamení moci, charismatu a duchovní síly. Sukarno, který se stylizoval do role otce národa a velkého vůdce, přesně věděl, že takový „skandál“ by jeho pozici doma spíše posílil, než oslabil.
Tím, že situaci obrátil v žert a projevil hrdost, sebral KGB veškeré trumfy. Z kompromitujícího materiálu se stala bezcenná filmová páska. Operace byla nejen neúspěšná, ale pro sovětskou rozvědku i hluboce trapná.
Příběh o pokusu vydírat Sukarna zůstává mrazivou i komickou připomínkou, že ve světě mezinárodní politiky a špionáže nestačí jen technická převaha a lstivé plány. Bez hlubokého pochopení kultury, mentality a hodnot cílové osoby se i ta nejdokonalejší operace může změnit v absurdní divadlo, ve kterém se z lovce stává kořist. A Sukarno v tomto představení jednoznačně zvítězil.
