Zelená politika Evropské unie už dávno není jen tématem pro ekology a politiky. Stala se z ní jedna z největších investičních sázek desetiletí. V tichosti, mimo pozornost většinové veřejnosti, se formuje „dokonalá bouře“ regulačních a tržních sil, která má podle analytiků vystřelit ceny emisních povolenek do astronomických výšin. Nejde přitom jen o stávající trh pro průmysl, ale především o jeho nového, mnohem většího sourozence, který brzy zaklepe na dveře každé evropské domácnosti.
Evropský trh s povolenkami, známý pod zkratkou ETS, vstupuje do nové éry. Už to není jen o velkých elektrárnách a továrnách. Architekti unijní klimatické politiky se rozhodli zatáhnout do hry i dva nejproblematičtější sektory – dopravu a vytápění budov. Vzniká tak systém ETS2, který od roku 2027 zpoplatní emise z benzínu, nafty a plynu, jež dnes a denně spotřebováváme. A právě zde investoři vidí příležitost, která se objeví jednou za generaci.
Proč tolik optimismu? Odpověď leží v jednoduché tržní logice nabídky a poptávky, která je v tomto případě navíc posvěcena a řízena přímo z Bruselu.
Zaprvé, stávající systém ETS1 pro průmysl se systematicky utahuje. Zavádění takzvaného uhlíkového cla (CBAM) donutí dovozce ze zemí mimo EU platit za emise stejně jako evropské firmy, což zvýší poptávku po povolenkách. Zároveň končí mimořádné prodeje povolenek z programu REPowerEU, čímž se naopak sníží jejich nabídka. K tomu se přidává pravděpodobné zahrnutí veškeré letecké dopravy odlétající z EU. Výsledek? Mnohem více zájemců se bude prát o menší množství dostupných povolenek.
Zadruhé, a to je klíčové, přichází ETS2. Tento nový trh bude svým objemem téměř stejně velký jako ten pro průmysl. Zahrne však emise, které jsou mnohem méně pružné. Zatímco továrna může v době hospodářské recese omezit výrobu a tím i emise, lidé musí topit a jezdit do práce bez ohledu na stav ekonomiky. Poptávka po povolenkách v systému ETS2 tak bude stabilnější a předvídatelnější, což je pro investory rajská hudba.
Evropská komise sice do systému zabudovala pojistku – pokud cena překročí 45 eur za tunu, uvolní se na trh dodatečné povolenky. Trh však tomuto politickému slibu příliš nevěří. Termínované kontrakty na rok 2027 se už dnes, v říjnu 2025, obchodují za ceny kolem 80 eur. To ukazuje, jak silné je očekávání, že poptávka převálcuje nabídku. Investiční domy jako KraneShares jdou ještě dál a předpovídají, že do roku 2030 může cena vyšplhat až k 250 eurům.
Třetím dílem skládačky je vzájemná provázanost obou systémů. Řešením, jak snížit emise z vytápění a dopravy (ETS2), je elektrifikace. Lidé si budou pořizovat tepelná čerpadla a elektromobily. Tím ovšem dramaticky vzroste poptávka po elektřině. A protože i v roce 2030 bude část elektřiny stále pocházet z fosilních paliv, elektrárny budou muset nakoupit více povolenek v systému ETS1. Vytváří se tak zpětná vazba, kde snaha o řešení jednoho problému zvyšuje tlak na systém druhý.
Co to v praxi znamená? Pro občany a firmy to znamená nevyhnutelný růst nákladů na energie a dopravu. Cena za právo vypouštět emise se stane pevnou a stále citelnější součástí našich účtů. Pro investory je to však téměř učebnicový příklad strukturálního růstového trhu, který je poháněn politickým rozhodnutím. Sázka na růst ceny povolenek není spekulací na náhodu, ale sázkou na to, že Evropská unie bude důsledně pokračovat ve své klimatické politice.
Vzniká tak paradoxní situace. Nástroj, který má chránit planetu, se zároveň stává jedním z nejžhavějších aktiv na finančních trzích. Ať už si o tom myslíme cokoliv, čísla mluví jasně. Uhlíková horečka právě začíná a ti, kdo nastoupí do vlaku včas, mohou realizovat zisky, o kterých se jim před pár lety ani nesnilo. Cena za tuto sázku však nakonec leží na bedrech celé společnosti.
