Milan Mikulecký ve svém komentáři „Je to o energiích, je to o energetice, vy idi…!“ nedělá nic menšího, než že tne do živého. S pomocí slavného politického sloganu z devadesátých let nastavuje zrcadlo současné Evropě a diagnóza, kterou přináší, je mrazivá. Tam, kde Billa Clintona do Bílého domu vyneslo pochopení, že klíčem je ekonomika, Mikulecký varuje, že naším osudovým, a přesto ignorovaným, tématem je energetika. A co víc, ukazuje, že naše ekonomické problémy jsou jen nevyhnutelným důsledkem energetické politiky, která se utrhla ze řetězu zdravého rozumu.
Autor nekompromisně ukazuje na kořeny současné krize, které vidí v ideologické zaslepenosti, zejména v německé politice Energiewende. Popisuje fatální kombinaci odklonu od stabilní a bezemisní jaderné energetiky a masivní, státem garantované podpory nestabilních obnovitelných zdrojů. Tento krok, zahájený již na přelomu tisíciletí, nepovažuje za omyl, ale za záměrnou, sebedestruktivní cestu, která podkopává samotné základy evropské prosperity – levnou a spolehlivou energii.
Důsledky této politiky, jak Mikulecký naléhavě připomíná, nejsou abstraktní. Cítíme je všichni. Konec levné energie likviduje těžký průmysl, ocelárny se zavírají a s nimi mizí i strategická soběstačnost kontinentu. Plány na zavedení emisních povolenek i pro dopravu a vytápění (ETS2) pak hrozí drtivým dopadem na střední třídu a obyvatele mimo velká města, pro které auto není luxus, ale nutnost. Z povolenek se stal finanční nástroj pro spekulanty, nikoliv nástroj na ochranu klimatu.
Mikulecký sžíravě tepe i do naivních představ o „nové ekonomice“ postavené na službách a umělé inteligenci. Připomíná prostý fakt: datová centra a digitální technologie jsou extrémně energeticky náročné a logicky vznikají tam, kde je energie levná a bezpečná – tedy stále častěji mimo Evropu. Představa, že naši bezpečnost zajistí ocel dovezená z politicky nestabilní Afriky, jak navrhuje eurokomisař Síkela, je pak už jen tragikomickým vrcholem odtržení od reality.
Text není jen pesimistickým výkřikem. Je to především naléhavá výzva k probuzení. Připomíná nám, že prosperita, bezpečnost a svoboda nejsou samozřejmostí. Stojí na pevných základech, z nichž tím nejdůležitějším je energetická bezpečnost. Dokud si evropští lídři i veřejnost neuvědomí, že ideologie nemůže poroučet fyzikálním zákonům, řítíme se do krize, jejíž rozsah si dnes jen stěží dokážeme představit.
