Vladimir Vladimirovič Putin, jméno, které již čtvrt století rezonuje světovou politikou, se z nenápadného agenta KGB vypracoval na jednoho z nejmocnějších a nejkontroverznějších lídrů současnosti. Jeho vláda v Kremlu je spojena s obnovou ruské státnosti po chaotických 90. letech, ale také s potlačováním svobod, vojenskými konflikty a novým napětím ve vztazích se Západem.
Cesta k moci: Z Drážďan do Kremlu
Putinova kariéra začala v řadách sovětské tajné služby KGB, kde v letech 1985 až 1990 působil v Drážďanech ve tehdejší Německé demokratické republice. Po rozpadu Sovětského svazu se vrátil do Ruska a jeho politická hvězda začala stoupat v rodném Petrohradě. Do nejvyšší politiky ho katapultoval tehdejší prezident Boris Jelcin, který ho v srpnu 1999 jmenoval předsedou vlády. Ještě téhož roku, po Jelcinově nečekané abdikaci 31. prosince, se Putin stal úřadujícím prezidentem.
Jeho popularitu u ruského obyvatelstva raketově nastartovala druhá čečenská válka, která začala v roce 1999. Putinův tvrdý a nekompromisní přístup k separatistům v Čečensku mu v očích mnoha Rusů, unavených z nestability a pocitu národního ponížení, vynesl image silného vůdce, který dokáže obnovit pořádek. V prezidentských volbách v březnu 2000 zvítězil již v prvním kole se ziskem více než 50 % hlasů.
Upevňování moci a domácí politika
Po nástupu do Kremlu se Putin soustředil na centralizaci moci, která byla v předchozí dekádě roztříštěná mezi regionální lídry a vlivné oligarchy. Jeho vláda se opírá o stranu Jednotné Rusko, která od roku 2003 dominuje ve Státní dumě, a o takzvané „siloviky“, lidi s minulostí v bezpečnostních složkách. Tento politický systém, často označovaný jako „putinismus“, se vyznačuje silnou vertikálou moci a omezováním politické opozice a nezávislých médií.
Během jeho prvních prezidentských období došlo k řadě klíčových událostí, které formovaly jeho obraz doma i v zahraničí. Tragédie ponorky Kursk v srpnu 2000 a Putinova počáteční zdráhavá reakce vyvolaly kritiku. Následovaly teroristické útoky, jako obsazení moskevského divadla na Dubrovce v roce 2002 a útok na školu v Beslanu v roce 2004, které si vyžádaly stovky obětí a vedly k dalšímu utužení bezpečnostních opatření a centralizaci moci.
V roce 2008 mu ústava neumožnila potřetí v řadě kandidovat na prezidenta. Na jeho místo nastoupil Dmitrij Medveděv, zatímco Putin se přesunul do křesla premiéra. Během tohoto období byly přijaty ústavní změny, které prodloužily prezidentské funkční období ze čtyř na šest let. V roce 2012 se Putin opět vrátil do prezidentského úřadu, což vyvolalo vlnu protestů, zejména v Moskvě.
Další ústavní změny byly schváleny v referendu v roce 2020. Tyto změny, kromě jiného, „vynulovaly“ Putinova předchozí funkční období a umožnily mu kandidovat i v letech 2024 a 2030, což mu teoreticky otevírá cestu k vládnutí až do roku 2036.
Zahraniční politika: Obnova velmocenského postavení
V zahraniční politice se Putin od začátku snažil o obnovu velmocenského postavení Ruska. Kritizoval rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím a budování amerického protiraketového štítu v Evropě. Vztahy se Západem se výrazně zhoršily po rusko-gruzínské válce v roce 2008.
Zlomovým bodem byla anexe ukrajinského poloostrova Krym v březnu 2014, která následovala po svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče v Kyjevě. Tento krok, který většina mezinárodního společenství odsoudila jako porušení mezinárodního práva, vedl k uvalení prvních západních sankcí proti Rusku. Od roku 2015 se Rusko pod Putinovým vedením vojensky angažovalo také v syrské občanské válce, kde podpořilo režim Bašára al-Asada.
Válka na Ukrajině a její důsledky
Nejzásadnějším a nejtragičtějším krokem Putinovy vlády bylo spuštění rozsáhlé vojenské invaze na Ukrajinu 24. února 2022. Putin označil invazi za „speciální vojenskou operaci“ s cílem „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny. Tento krok, který je největším vojenským konfliktem v Evropě od konce druhé světové války, dramaticky změnil geopolitickou situaci.
Válka si vyžádala statisíce obětí na obou stranách a způsobila obrovskou humanitární krizi s miliony uprchlíků. Západní země reagovaly bezprecedentními sankcemi proti Rusku a masivní vojenskou a finanční podporou Ukrajiny. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu na Putina zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů souvisejících s únosy ukrajinských dětí.
Současnost a odkaz
Domácí politická scéna v Rusku se v posledních letech vyznačuje dalším potlačováním opozice. V únoru 2024 zemřel ve vězeňské kolonii za polárním kruhem nejvýraznější Putinův kritik Alexej Navalnyj. Jeho smrt vyvolala silnou reakci v zahraničí a mezi ruskou opozicí.
V březnu 2024 byl Vladimir Putin opětovně zvolen prezidentem, podle oficiálních výsledků získal přes 87 % hlasů. Volby, které se konaly i na okupovaných ukrajinských územích, však nebyly považovány za svobodné ani spravedlivé mnoha mezinárodními pozorovateli a západními vládami.
Dědictví Vladimira Putina je komplexní a kontroverzní. Pro mnohé Rusy je vůdcem, který obnovil stabilitu a národní hrdost po turbulentních 90. letech. Pro kritiky doma i v zahraničí je však autokratem, který potlačil demokracii, zavedl zemi do ničivé války a vytvořil hlubokou propast mezi Ruskem a Západem. Jeho činy přetvořily nejen Rusko, ale i celou globální politickou mapu, a jejich plné důsledky se budou projevovat ještě mnoho let.
