Pokud hledáte učebnicový příklad politického pokrytectví a papalášství, stačilo se 12. listopadu účastnit jednání kontrolního výboru pražského zastupitelstva. Hlavní hvězdou této tragikomedie byla Kristýna Drápalová (Praha sobě). Politička, která si kariéru postavila na boji za transparentnost, se musela zpovídat z toho, proč inkasovala statisíce od městské firmy, na jejíž fungování měli vliv její spolustraníci. Místo omluvy a sebereflexe se však přítomní dočkali jen arogantního „já nic, já muzikant“.
Případ je přitom jasný jako facka. Zastupitelka Drápalová, která má z titulu své funkce kontrolovat městské firmy, se nechala najmout společností Prague City Tourism (100% vlastník hl.m. Praha), na zpracování „koncepce“. Cena? 198 000 korun. Tedy jen těsně pod limitem, který by vyžadoval složitější schvalování. Že v dozorčí radě Prague City Tourism (PCT) v té době seděli její spolustraníci z Prahy sobě, je podle ní zřejmě jen náhoda. Že sama seděla v komisi, která zakázku do PCT přihrála, aby si ji následně od PCT nechala zaplatit, je podle ní také v pořádku.
To nejhorší však přišlo až ve chvíli, kdy se měla ke kauze vyjádřit před kontrolním výborem. Smlouva na její práci totiž měsíce právně neexistovala – nebyla zveřejněna v registru smluv, čímž se ze zákona stala neplatnou. Drápalová tak půl roku pracovala pro městskou firmu na základě smlouvy, která byla kvůli opomenutí zveřejnění v registru smluv právně neplatná.
„Já nic, to ta paní, co už tam nepracuje“
Kdo čekal, že Kristýna Drápalová sklopí uši a přizná chybu, ten se spletl. Na jednání výboru nasadila verbální taktiku, kterou bychom čekali spíše od šíbrů z devadesátých let.
„Odpovědná pracovnice, která zapomněla smlouvu v registru zveřejnit, už tam ani nepracuje,“ odpověděla Drápalová na výboru. Takto vypadá převzetí odpovědnosti v podání Prahy sobě? Hodit vinu na řadového zaměstnance a umýt si ruce? Je fascinující sledovat, jak se z bojovnice za transparentnost stane ukázková alibistka v momentě, kdy jde o její vlastní peněženku.
Drápalová se na kontrolním výboru hájila tím, že se přece ptala vedení firmy, jestli je to „v pořádku“, a oni jí řekli, že ano. To je argument hodný dítěte v mateřské škole, ne zastupitelky hlavního města. Politička, která má hlídat dodržování pravidel, se spolehne na to, že jí kamarádi ve vedení firmy řeknou „jasně, Kristýno, fakturuj“?
Necítím se vinna, vzkazuje
Vrcholem cynismu bylo její prohlášení, které by se mělo tesat do kamene jako varování pro budoucí generace politiků: „Necítím se, že bych udělala cokoliv neetického.“
Tato věta zazněla poté, co vyšlo najevo, že brala peníze od firmy, kterou měla kontrolovat, na základě neplatné smlouvy, v řetězci vztahů, kde si zakázku sama předpřipravila v komisi. Pokud toto Drápalová nepovažuje za neetické, pak jsou její morální kompasy vychýlené směrem, který je neslučitelný s výkonem veřejné funkce.
Na výboru dokonce Drápalová bagatelizovala svou činnost slovy, že pro PCT „občas provádí činnosti za fixní honorář“ a že provází turisty za stejnou sumu jako ostatní. Jako by snad fakt, že si z městské firmy udělala vedlejšák, byl polehčující okolností.
Kázat vodu a pít víno
Chování Kristýny Drápalové na kontrolním výboru je urážkou všech voličů, kteří uvěřili pohádkám o nové, čisté politice. Její vystupování ukázalo, že pravidla platí jen pro ostatní. Když pochybí politická konkurence, Praha sobě křičí o korupci a klientelismu. Když si „malou domů“ udělá jejich vlastní členka a ještě k tomu způsobem, který je v příkrém rozporu s principy transparentnosti a etiky, o nichž sama roky mluví, je to jen administrativní chyba, za kterou může úřednice.
Výsledkem jednání výboru je sice usnesení o nutnosti zpřísnit etický kodex, ale pachuť z vystoupení Drápalové zůstává. Její arogantní obhajoba neobhajitelného je důkazem, že pro některé politiky je transparentnost jen marketingovým heslem, které končí tam, kde začíná jejich vlastní bankovní účet.
