Zatímco jsme v minulých týdnech rozebírali právní a úřední spory (zde a zde) kolem propojovací cesty na Klínovci, jedna klíčová otázka zůstala v pozadí: Komu a čemu ta cesta ve skutečnosti slouží? Odpověď je možná největším paradoxem celého příběhu a ukazuje, jak daleko se soudní spor vzdálil od reality všedního dne na horách. Protože tato cesta není jen prázdným pruhem v lese. Každý den má své skutečné uživatele, pro které je nepostradatelná.
Tím nejdůležitějším, a v celé debatě často přehlíženým, uživatelem je Horská služba ČR. Málokdo ví, že právě záchranáři patřili k těm, kteří na nutnost vybudování dostatečně široké a bezpečné trasy v těchto místech dlouhodobě upozorňovali. Pro ně to není jen pohodlná propojka pro lyžaře, je to strategická záchranná tepna.
V drsných zimních podmínkách, kdy se počítá každá minuta, jim tato cesta umožňuje rychlý a bezpečný přesun těžké techniky, jako jsou rolby a sněžné skútry, mezi dvěma nejfrekventovanějšími částmi hor. Šířka cesty, která je jedním z hlavních terčů kritiky, pro ně není rozmarem, ale nutností. Umožňuje jim bezpečně předjet pomalejší lyžaře, nebo chodce a rychle se dostat k zraněnému, aniž by ohrozili ostatní. Ptát se, zda může být něco, co si vyžádali sami záchranáři a co prokazatelně zvyšuje bezpečnost tisíců lidí, skutečně proti veřejnému zájmu, je otázka, která si zaslouží hluboké zamyšlení.
Druhým klíčovým uživatelem je samozřejmě veřejnost. Návštěvníci hor, kteří díky cestě mohou plynule přejíždět a přecházet mezi zájmovými místy. V létě pak cyklisté, pěší turisté a rodiny s dětmi, pro které se otevřela nová, bezpečná trasa s nádhernými výhledy. Pro ně je cesta jednoznačným přínosem, který zvyšuje atraktivitu celého regionu.
A právě v tom spočívá jádro problému. Zatímco realita v terénu ukazuje cestu jako funkční, potřebnou a veřejně prospěšnou infrastrukturu, právní bitva se odehrává ve světě formálních pochybení z minulosti. Zdá se, jako by se zapomnělo, že smyslem zákonů a regulací by mělo být zlepšování života, ne jeho komplikování.
Za několik dní má o osudu cesty rozhodovat odvolací soud. Jeho verdikt bude mít dopad nejen na odsouzené, ale na celý region. Ať už rozhodne jakkoliv, je na čase, aby se všichni zúčastnění posadili k jednomu stolu a začali se bavit o budoucnosti. O tom, jak zajistit, aby Krušné hory vzkvétaly a sloužily lidem.
Protože Krušné hory si zaslouží víc než jen spory. Zaslouží si vizi, investice a řešení, která jsou v souladu se zákony, ale především se zdravým selským rozumem. Řešení, která slouží všem – ať už na lyžích, na kole, pěšky nebo v uniformě Horské služby, která spěchá zachránit život.
