IKEA do českých domácností nepřišla rovnou z obří haly na okraji města. Její první zdejší prodejna sídlila nad pražským metrem, v obchodním domě na Budějovické. Otevřela v září 1991, ještě v Československu. Vedle nábytku nabídla také jiný způsob nakupování a představu, že zařízení bytu nemusí být jednou provždy hotové.
Příběh ovšem nezačíná až po listopadu 1989. Švédská společnost spolupracovala s výrobci v socialistických zemích včetně Československa už před pádem železné opony. Jak připomněly Seznam Zprávy s odkazem na kurátorku Uměleckoprůmyslového musea Marianu Kubištovou, zdejší prostředí nebylo skandinávskému designu tak vzdálené. Jednoduché tvary, přírodní materiály nebo praktické využití prostoru měly své domácí příznivce dávno před prvními modrožlutými taškami.
Zahraniční odběratel však představoval něco jiného než obchod, do kterého mohl přijít běžný zákazník. Tuto možnost přineslo až otevření trhu po změně režimu. Rozhodující datum je 5. září 1991: IKEA zahájila prodej ve třech patrech pražského Domu bytové kultury. Nebyl to tedy vstup do samostatné České republiky, která vznikla později, ale do společného československého státu.
Začátek u metra
Volba Budějovické měla srozumitelnou logiku. DBK už bylo místem spojeným s bydlením a nábytkem, navíc dostupným veřejnou dopravou. Švédská značka tak začínala v zavedeném obchodním prostředí. Nemusela nejprve přesvědčovat Pražany, aby za novým jménem vyrazili na vzdálené parkoviště.
Změna spočívala také ve způsobu vystavení zboží. Sestavené pokoje ukazovaly, jak dohromady fungují skříňky, světla, textilie a drobnosti. Zákazník si nekupoval jen jednotlivou židli. Dostával i návod, jak by mohl vypadat jeho vlastní byt. Právě tato kombinace výrobku a inspirace pomáhá vysvětlit přitažlivost celého konceptu.
Ani začátky ovšem nevypadaly jako dnešní rozsáhlá nabídka. Podle historického přehledu serveru Médiář měl první československý katalog pouhých šestnáct stran a neobsahoval ceny. Představoval omezený sortiment, přesto zahrnoval hlavní oblasti domácího vybavení. Představa okamžitého příchodu dnešního nábytkářského kolosu proto skutečný vývoj poněkud zkracuje.
Z Budějovické do regionů
Další kapitola přišla v říjnu 1996 otevřením vlastního obchodního domu na Zličíně. Následovalo Brno v roce 1998, Ostrava v roce 2001 a pražský Černý Most v roce 2004. Firma tak postupně přenesla svůj prodejní model za hranice jedné pražské adresy.
S plochým balením a domácí montáží přichází jednoduchý obchod: část práce převezme zákazník. Nábytek se snáze skladuje a převáží, kupující ovšem musí počítat také s časem. Cena na štítku proto není jediným měřítkem pohodlného nákupu. Kdo někdy skládal skříň v malém pokoji, snadno pochopí rozdíl mezi cenou výrobku a námahou při jeho sestavení.
Bylo by přehnané tvrdit, že IKEA naučila Čechy bydlet. Tuzemský nábytek, design i kutilství měly vlastní tradici. Její příchod ale rozšířil výběr a nabídl názorně předvedenou alternativu. Pro zákazníka to znamenalo možnost porovnávat, kombinovat a rozhodovat se podle vlastní peněženky i vkusu.
Z dnešního pohledu může taková změna působit samozřejmě. Na počátku devadesátých let však otevření dalšího obchodu znamenalo i setkání s jinou obchodní kulturou. Její výhody i nepohodlí si pak lidé ověřovali při nákupech a doma při montáži.
Na začátku tohoto příběhu tedy nestála dálniční křižovatka, ale tři patra nad Budějovickou. Význam změny neležel pouze ve švédském názvu na tašce. Spočíval v širší možnosti vybrat si, jak bude člověk doma žít.
Foto: User:ŠJů / Wikimedia Commons — IKEA Zličín — CC BY-SA 3.0 · Own work · Použit soubor z Wikimedia Commons; zobrazení na webu může být zmenšeno nebo oříznuto šablonou. — zdroj fotografie · licence
